Objevování Polska (část 6.)

10. listopadu 2018 v 16:16 |  Z cest
Zatímco první a druhá část byla sumářem toho, co se nám do té doby podařilo objevit, třetí a čtvrtá zachycovala aktuální průzkumy. Pátá část se plně věnovala výletu na sever Polska, který byl naplněn úžasem. Tato šestá část se zase vrací k aktuálním výletům.


MEANDRY ODRY

Českou stranu příhraničních meandrů řeky Odry v blízkosti Bohumína máme již prozkoumanou, a tak jsme se vydali na druhou stranu. Krásná procházka začíná nedaleko obce Zabełków. Zanedlouho lze dojít k volně přístupné rozhledně, ze které je nádherný výhled nejen na řeku ale i do okolí. Dále stezka, vhodná pro pěší i cyklisty, kopíruje meandry. Na několika místech je pak možné sejít až k řece.





Fotogalerie zde.

 

Z výletu do ZOO Vídeň (jiná procházka)

3. listopadu 2018 v 20:20 |  Z cest





Celá galerie ZDE

Zvířata ZDE

Z výletu do ZOO Vídeň

3. listopadu 2018 v 20:17 |  Z cest
Vídeňská ZOO má výbornou pověst a tu také při naší návštěvě potvrdila. Jedinečnost této zahrady spočívá v zasazení do schönbrunnského zámeckého parku se spoustou historických budov. Z nich nebo k nim jsou naprosto vkusně připojeny různé výběhy či voliéry. To stejné platí o moderních přístavbách či dostavbách.

ZOO je celkem kompaktní, ale i tak tam lze strávit spoustu hodin prohlížením jednotlivých zvířat.





Celá galerie ZDE

Jiná procházka ZDE
 


Z výletu na Pálavu na podzim

3. listopadu 2018 v 18:34 |  Z cest
Kdykoliv jedeme kolem Pálavy, máme tendenci se zastavit alespoň v Mikulově - na krátkou procházku či na fantastickou krmi v jednom z mnoha skvělých podniků. Či tam třeba zavítat na prodloužený víkend. Při poslední návštěvě jsme si ověřili, že Pálava má své kouzlo i během podzimu, kdy nějaká ta mlha či nízká oblačnost nemůže být překážkou.






Celá galerie ZDE

Další články z této oblasti:



Valící se mašinérie (Interpol: Marauder)

25. října 2018 v 21:35 |  Hudba
Interpol se po třech slabších albech na novince Marauder razantně vynořil z bahna. Ta se tak řadí po bok prvních dvou povedených alb. Je potěšitelné je mít zpátky ve formě!


Američtí indie rockeři (kdysi se tomu nepoeticky říkalo kytarovka) se na začátku 21. století uvedli oceňovaným debutem Turn On the Bright Lights, který v mnohém odkazoval na postpunkovou vlnu. Ten v mých očích dokázali dokonce překonat následujícím počinem Antics. A to díky celkové vyrovnanosti a většímu počtu silných skladeb.

Pak následovalo několik pokusů o komerční úspěch (Our Love to Admire, Interpol a El Pintor, na kterém jediném problesklo pár nadprůměrných skladeb) a zařazení se mezi stadionové kapely. Tato snaha byla nicméně srážená výrazným poklesem kvality představované produkce a nepřehlédnutelnou odtažitostí nejen lídra kapely (zpěvák a kytarista Paul Banks). Jejich podiová prezentace přeci jen nikdy nebyla nijak zvlášť expansivní, vždy byla spíše introvertní.

Už to vypadalo, že Interpol bude žít jen ze zašlé slávy, jelikož se vydali na obrovské turné k patnáctiletému výročí Turn On the Bright Lights, kde tento debut přehrávali celý. To sice bylo super pro fanoušky (i pražský koncert v přehřáté Lucerně byl lahůdkou), ale kapelu to nikam neposunovalo. Naštěstí již v té době měli napsaný nový materiál, který se jali nahrávat ihned po skončení turné.

Na koncertech je kapela doplňována několika hostujícími hudebníky, nicméně Marauder byl nahrán pouze v základní sestavě - tedy triu. Při nahrávání zvolili takový správný rockový přístup: naživo přímo na pásek. Žádné přikrášlování. A že je to znát!

Od první noty celé album šlape, postupně přidává na intenzitě a v druhé polovině se úplně valí. Zde je potřeba ocenit umnou dramaturgii novinkového alba.

Atmosféra je navozena setem pěti skladeb na úvod, kde vyniká první zveřejněný singl The Rover. Následuje krátký oddych v první mezihře.

Pak už nastává nezadržitelná jízda, která by dle všeho měla gradovat v Party's Over. Nicméně se ještě vyjeví druhá mezihra a celé to uzavírá náladová It Probably Matters topící se v klaustrofobickém kytarovém finále.

Čím více se posluchač do Marauder noří, má stále intenzivnější pocit, že je s kapelou někde v malém klubu či dokonce u nich ve zkušebně. Některé tóny jsou totiž značně intenzivní či lehce koncertně přetažené.

Kromě těchto některých libůstek se zde nekonají žádné zvukové experimenty. Nejvýrazněji se tato snaha dala v poslední době vysledovat na eponymním albu Interpol, ale tady se slaví návrat k tomu, jak kapela zněla ve svých počátcích.

Marauder dokazuje, že by bylo chybou lámat nad Američany hůl. Takhle zní sehraná kapela, která dokáže koncertní atmosféru přenést i na nahrávku.

Interpol - Marauder, Matador, 2018

Posluchačský orgasmus (NEN - [e]merging structures - hypnotic soundscapes)

17. října 2018 v 7:38 |  Tonus Music
To, co mne kdysi uhranulo na Tonus Music přístupu, se na albu [e]merging structures - hypnotic soundscapes kapely NEN po opravdu dlouhé době vrací v krystalické podobě a přináší něco, co by se dalo nazvat "posluchačským orgasmem."


Ve švýcarském uskupení se potkávají tzv. obvyklí podezřelí této scény. Ania Losinger má za sebou bohatou sólovou dráhu, ale již delší dobu spolupracuje s Matsem Eserem. Společně nejen koncertují, ale také vydali u Tonus Music Records několik nahrávek (The Five Elements, , Shanghai Patterns, Scope).

U Aniy Losinger můžeme mluvit o zvláštním spojení tanečnice-hudebnice, jelikož používá nástroj Xala III, což je elektroakustická ozvučná deska, na kterou se hraje tancem. Ania Losinger pro tyto účely používá boty na flamenco a dvě tyče.

Mats Eser pak přechází mezi vibrafonem a Fender Rhodes pianem a je zdrojem spousty záludností v jednotlivých kompozicích.

Pak je tady starý známý Björn Meyer na baskytaru. Už od dob působení v Nik Bärtsch's Ronin ho považuji za basového mazliče. Svůj nezaměnitelný styl a zvuk následně rozvinul na sólové dráze, která zatím vrcholila jeho albem Provenance u věhlasných ECM. A nyní jej přináší do NEN. To, jak on dokáže procítit každý tón, je zcela slyšitelné i na této nahrávce.

A nakonec je zde zjevení za bicími: Chrigel Bosshard. Je až k neuvěření, kolik takových skvělých hráčů na bicí švýcarská scéna dokáže produkovat. Bosshard nejen vytváří groovové pozadí, ale přidává i rafinovanou nástavbu.


Album [e]merging structures - hypnotic soundscapes je výsledkem týdenního rezidentního pobytu v Orbital Garden (kdysi Tonus Music Labor), což je sklepní prostor na hlavním bernském náměstí zaměřený na hudební produkce podobného ražení. Každý den byl vyplněn zkoušením a večer zakončen 60 minutovým koncertem, který byl zaznamenán.

Na této nahrávce se nikam nespěchá. Jedná se o tři skoro půlhodinové kompozice. Sice se v každé kompozici dá vysledovat několik spojených skladeb či črtů, ale každá ta část je maximálně vyždímaná a zcela organicky přechází do další či se vrací k dřívějšímu motivu.

Dá se tak říci, že záměrem kapely je posunout se za koncept jednotlivých skladeb. Již název napovídá, že ty jednotlivé části se postupně vyjevují či přes sebe přelévají, a tak vytvářejí hudební prostor, který vyžaduje čas na plné prozkoumání.

Právě ta délka a poctivost při prozkoumávání motivů odkazuje na dobu, kdy jsem toto hudební hnutí začal objevovat. Sice to není až tak osekáno na dřeň, nicméně to vyvolává ten slastný hypnotický pocit.

NEN - [e]merging structures - hypnotic soundscapes, Tonus Music Records, 2018

Z výletu do Beskyd na dětské stezky

30. září 2018 v 9:08 |  Z cest
Je vždy velkou výzvou namotivovat děti k výletu do hor. Jen tak někam jít jim zatím moc nedává smysl. Proto je skvělé, že i v Beskydech přibývají stezky, které přinášejí zábavu, vyžití i poučení. Takové putování v přírodě děti baví.

Mezi takové lze zařadit hned dvě na Bílé. Pašerácká stezka je více zaměřena na pohyb, zatímco Zbojnická na poučení. Druhá jmenovaná navíc skýtá bonus v podobě obůrky plné lesní zvěře.





O kousek dále v horách ve Velkých Karlovicích se nabízí Kulíškova naučná stezka. Ta hravou formou přibližuje zajímavosti a zvířata Beskyd.




Celé galerie:



Z výletu na Šumavu

19. srpna 2018 v 15:02 |  Z cest
Další destinací, kam jsme se dlouho chystali, byla Šumava. Byla to první dovolená, kterou jsme plánovali "na kolech", ale ad hoc rozhodnutí se vydat na sever Polska Šumavu o toto prvenství připravilo. Nicméně to nic nemění na faktu, že okolí Lipenské přehrady a NP Šumava jsou rájem nejen pro cyklisty.

CESTOU ANEB BLANSKÝ LES

Holašovice

Když už jsme se chystali v rámci České republiky pro nás tak daleko, nemohli jsme si nechat ujít jednu z památek zapsaných na seznamu UNESCO, kde jsme ještě nikdy nebyli. Holašovice jsou jedinečnou památkou tzv. selského baroka.


Návštěvník si náves se zachovanými selskými staveními prohlédne celkem rychle, a tak se při procházce kolem obce nechá zlákat na něco, co se nazývá Holašovické Stonehenge. V souvislosti s touto atrakcí se nabízí slovo bizár. Nejedná se sice o žádný kolotočářský kýč, ale v porovnání s návsí působí tato lokalita značně nepatřičně.


Není ani vhodné si lámat hlavu, proč tam takový uměle vybudovaný areál je. Hrozí totiž nebezpečí, že by se zvídavá osoba mohla dozvědět něco třeba o "jihočeském mysticismu" či jiných věroukách.


Nejhorší totiž je, když někdo má na pozitivní energii vybudovaný "pozitivní" byznys.

Dívčí kámen

V kontrastu s touto umělou atrakcí se výlet na zříceninu Dívčí kámen jeví tak příjemně obyčejně. Nenáročnou procházkou se lze z Holubova podél Kremžského potoka, kde se dá na spoustě zajímavých místech zastavit, dostat až pod zříceninu. Tu je možné si prohlédnout samostatně.


VODNÍ NÁDRŽ LIPNO A ŠUMAVA

Vždy je dobré si poupravit zkreslené představy. Možná jsem usuzoval dle některých profláklých atrakcí, že Lipno a Šumava mohou docela být i turistickým peklem. Sem tam se nějaká ta masovka najde (jako např. Stezka korunami stromů), ale zbytek je celkem umírněný. V některých momentech stále venkovský - až opuštěný.

Lipno mi svým charakterem připomínalo od našeho domova ne tak vzdálenou Slezskou Hartu, které ale bolestně chybí jistá občanská vybavenost a některá lákadla (např. rozvinutá a upravená síť cyklostezek), aby se i na ní zdárně rozjel turistický ruch. Potenciál tam totiž rozhodně je.

Lipno nad Vltavou

Největší masovky lze najít v Lipně nad Vltavou. Původních domů je tady tak pět a půl a zbytek jsou to novostavby a moderní resorty. Je jasné, že takové klientele je potřeba nabízet trochu jiný způsob vyžití.

My naše kluky nechali vyblbnout v Království lesa, kde jsme byli první. Tím pádem měli po dostatečně dlouhou dobu spoustu herních prvků jen pro sebe.


Pro nás je celkem nepochopitelné, že někde, kde otevírají v 9:30, můžeme být první a dlouho i jediní. A to jsme původně mířili nejdříve do půjčovny lodiček, abychom klukům splnili jejich hlavní přání - návštěvu Králičího ostrova. Jenže to jsme byli naivní, když jsme očekávali, že by půjčovna fungovala od devíti. Ta otvírala až v deset, a tak jsme museli přehodit pořadí, abychom tam hodinu netrčeli zbytečně.


Jistým varováním, že našemu relativně brzkému vstávání zde nebude nikdo až tak nakloněn, nám měla být informace v našem ubytování (mimochodem skvělý Penzion Stříbrný vítr v Hůrce), že snídaně se podávají od devíti hodin. Naštěstí se nám to podařilo ukecat na osm. Nejspíše se v této lokalitě přizpůsobili "pražským" standardům.


Nakonec jsme se tedy dostali i na ten Králičí ostrov. Ač se místní inspirovali v daleké Asii (konkrétně v Japonsku), vysadit na malém opuštěném ostrůvku králíky a morčata byl skvělý nápad. Pro mnohé se jedná o hlavní cíl plavby či aspoň o příjemnou zastávku při "brouzdání" po Lipenské přehradě.

Hořice na Šumavě

Když jsem u těch dětských lákadel, nelze nezmínit Pohádkovou rezervaci v Hořicích na Šumavě. Tam místní osazenstvo zábavně a aktivně vtahuje děti do různých pohádek.


To znám jen z nadšeného vyprávění, jelikož já se po celodenní aktivitě rozhodl ještě pro projížďku na kole. Kdo si chce dát opravdu zajímavý trénink tomu lze jen doporučit výjezd z místního náměstí směrem k osadě Mýtina a dále už lehčím terénem do Muckova a okolí. Takový kopec dá v předbouřkovém počasí na sklonku dne opravdu zabrat.


Schwarzenberský kanál

Když jsme u toho kola, jednou z nejkrásnějších projížděk v okolí Lipna je dozajista ta podél Schwarzenberského kanálu. Tady se člověk nejen projede, ale doslova i cítí tu tíhu nedávné historie. Ať už se třeba jedná o pohnutý osud osady Zadní Zvonková, ze které zbylo jen naprosté minimum. Obdiv zaslouží především obnovení kostela sv. Jana Nepomuckého.


A pak je tady spousta přírodních krás. Lesy, louky a když se trochu odbočí tak i kaskáda na Koňském potoce či slať Říjiště (kde nedaleké občerstvení také provozují majitelé výše zmíněného penzionu).



Vltavská cyklostezka

Další relativně nenáročnou projížďkou (stran stoupání) je Vltavská trasa. Ta jednak kopíruje tok Vltavy se spoustou meandrů, lučních niv či rašelinišť a také i místní vlakovou trať, se kterou se neustále proplétá. Podél cesty je spousta míst, kde se dá zastavit, obdivovat krásy místní přírody či se jen svlažit ve Vltavě.


K pramenu Vltavy

Pokud se návštěvník posune dál do srdce Šumavy směrem proti proudu Vltavy, může se v Borové Ladě zastavit na prohlídku místního sovince.


O kousek dál se ve Svinné Ladě nachází naučná stezka k Chalupskému jezírku v Chalupské slati a na každém kroku se může návštěvník nejen kochat ale i něco nového dozvědět.


A zas o něco dál je Kvilda, kterou jsem si tak nějak idealizoval, ale střet s realitou byl malinko bolestivý. Toto místo nemá žádného ducha a rozhodně postrádá kouzlo horských vesniček v Německu či Rakousku, abychom nemuseli chodit příliš daleko. Je na tom podobně jako dříve zmíněné Lipno nad Vltavou.


I když je trasa k prameni Vltavy značně využívaná, je to příjemná procházka či projížďka s mnoha přírodními a dokonce i historickými místy (tudy procházela železná opona). Zde lze zblízka pozorovat sílu přírody, jak se statečně vyrovnává s kůrovcovou kalamitou, i když se nám někteří politici snaží namluvit opak.


A kdo by té přírody neměl stále dost, může se nabažit u rysích či jeleních výběhů nebo také u Jezerní slati.

Města v okolí

Pak je tady spousta měst a městeček, kterými návštěvník projíždí nebo se do nich může cíleně vydat.


V Rožmberku nad Vltavou se člověk tak nějak podvědomě bojí spousty vodáků. Ti však tudy povětšinou jen projíždějí (ano, bylo to v pondělí, kdy je místní hrad zavřený) a dotvářejí kouzelný kolorit tohoto městečka.


O rozechvění v duši však záhy přijdete ve Vyšším Brodě. Jako příznivec podobného bizáru jsem si sice lebedil, ale toto místo rozhodně nemá žádnou poezii. Jen kýč na spoustě tržnic a nespočet zdravotnických zařízení cílených na rakouskou klientelu.


Toto moc nezachrání ani rozsáhlý areál nádherného cisterciáckého kláštera na kraji města.


V porovnání s Vyšším Brodem Prachatice zasazují ránu přímo na solar. Kompaktní centrum plné nádherných budov a tajemných uliček.


A pro ty nejmenší je zde nedaleko od centra Areál lesních her.


Při návštěvě těchto končin nelze rozhodně vynechat Český Krumlov, kde už dopředu tak nějak očekáváte spojení kouzelného historického centra s nevkusným atakem na masové návštěvníky. Dá se to ale přežít.



Odskok do Bavorského lesa

Nahlédnout, jak to dělají jinde, lze v nedalekém NP Bavorský les, kde je jednak jedna ze spousty stezek v korunách stromů, ale také obrovský lesopark se spoustou zvířecích výběhů.


Celé galerie:



Další články


Kam dál