Skrytá individualita v organické celistvosti (Nik Bärtsch's Ronin: Holon)

25. května 2009 v 11:19 |  Nik Bärtsch's Ronin & Mobile
V polovině února 2008 vydal Nik Bärtsch se svou kapelou Ronin nové album Holon. Po odchodu od Tonus Music Records je to (po Stoa) jejich druhé album představené u ECM.


Stoa v jednom ze svých významů znamená starořeckou sloupovou síň určenou převážně pro veřejné účely, což může představovat také krásný symbol Bärtschovy hudby. Každý posluchač má právo vstoupit do tohoto hudebního prostoru a tam se volně pohybovat. Musí však respektovat, že zde platí jistá pravidla a omezení, protože jinak by si mohl přivodit bouli desiluse při srážce se stabilními sloupy v podobě pevného hudebního základu. Tento obraz skoro dokonale doplňuje název posledního alba, Holon. Toto slovo poprvé použil Arthur Koestler ve své knize The Ghost in the Machine a mělo vystihovat takový systém, který je sám o sobě celkem s mnoha subsystémy a zároveň je součástí celku většího.

Bärtschova hudba má základ v minimalismu, jenže ten u něj nezůstává ve své původní podobě, kdy se především vycházelo z matematických formulek. Minimalistické, ne však jednoduché motivy, hrané jednotlivými nástroji, jsou vedle sebe řazeny do promyšlené struktury polymetrických rytmů. Teprve ve chvíli, kdy jsou položeny pevné základy a celá kapela dostatečně dlouho groovuje, mohou se odvážní jednotlivci pustit i mezi, či dokonce za vymezené sloupy. Pokud už se nějaký improvizovaný part objeví, vyrůstá z organické struktury a zároveň stále zůstává její částí, což mnohdy skoro až znemožňuje rozpoznání takového partu.

V Bärtschově hudbě by se dalo vysledovat hodně vlivů - výše zmíněný minimalismus, fascinace novou kompozicí (například Mortonem Feldmanem, který je inspiračním zdrojem pro prozkoumávání jemných a tichých tónů v jistých momentech jeho tvorby), japonská rituální hudba nebo jazz a funk - , ale ve výsledku se jedná o naprosto svébytný hudební jazyk.

Nik Bärtsch se za dobu svého hraní obklopil inspirativními hráči, kteří i přes svou zjevnou virtuozitu dokáží najít dostatek vnitřní kázně a sloužit celku. To platí především o jeho kapele Ronin, se kterou se mu podařilo prosadit v celosvětovém měřítku. Každý ze zúčastněných neoddiskutovatelně ovládá mistrovsky svůj nástroj, ale přistupuje k němu s patřičnou pokorou. Ať už se jedná o Bärtschova dlouholetého spoluhráče Kaspara Rasta (bicí), Andiho Pupata (perkuse), Björna Meyera (baskytara) nebo o Sha (saxofon, klarinet). Ty doplňuje Bärtsch na piáno.

Ronin se dostal do širšího povědomí právě předchozí deskou Stoa, na které se plně zúročilo jejich dlouholeté neutuchající koncertování (LtN č. 50/2006), a tak zní album velmi uceleným dojmem. Tohoto výrazu docílili především pravidelným pondělním vystupováním v domovském Bazillus klubu v Curychu, jež bývá velmi často spojováno s dílnou pro všechny, kteří by měli hlubší zájem se o jejich konceptu dozvědět více. Stoa je oproti předchozím albům niternější a křehčejší. A tam, kde končí, plynule navazuje poslední deska Holon.

Jako hejno ryb
Také na Holon je znát, že kapela je stále sehranější, což přimělo Nika Bärtsche, aby tomuto faktu přizpůsobil i své kompozice, jež působí ve výsledku velmi sofistikovaně. Celek se tak stává daleko důležitějším a individuální party, které v některých výjimečných momentech získávají prostor k ukázněnému sólování, jsou rozhodně subtilnější. S výjimkou baskytary je nástrojové obsazení plně akustické, díky čemuž se hráči mohou soustředit na prozkoumávání jejich tónových a zvukových možností. Nik Bärtsch upustil od Fender Rhodes piána a daleko více se oddává barvě svého nástroje. V mnohých momentech prohledává i jeho ústrojí a omezuje rezonanci jednotlivých tónů. V delších pasážích, které povětšinou vrcholí v posluchačově extatickém transu, se jeho piáno řadí mezi rytmické nástroje a jakoby z povzdálí odpočítává okamžiky zbývající do takového stavu.

V krystalické podobě je to ukázáno v Modulu 41_17, který vyrůstá právě z vyťukávání dvou stále stejných tónů. Postupně se přidávají další nástroje, až společně vytvoří hypnotickou masu. Po dostatečném natažení přichází Bärtschovo zvolání, tak typické pro živé hraní, jež dává pokyn pro změnu.

Dramatický rozměr vzniká nejen v kupení jednotlivých tónů nebo motivů, ale také v různorodosti důrazu. Právě zde se ukazuje největší síla bubeníka Kaspara Rasta, který správně dávkovaným důrazem u některého z úderů vytváří rozechvívavé napětí.

Bärtschův koncept dovoluje celé skladby kombinovat nebo si z nich půjčovat určité pasáže jednotlivých nástrojů a ty zasazovat do nových souvislostí. Toto je zřejmé u výše zmíněného Modulu 41 _ 17 nebo u Modulu 39_8, kde se vrací do historie až k prvnímu roninovskému albu Randori (Ritual Groove Music 2), ze kterého například vytahuje perkusní pasáž.

Na Holon, oproti předchozí desce, dostal větší prostor baskytarista Björn Meyer, což dává tomuto albu hutnější zvuk, i když v mnohých částech je jeho cinkavý a mazlivý způsob hraní tím nejkřehčím, co lze zaslechnout. Největším obohacením je však rozšíření sekce dechových nástrojů, kde Sha kromě basového a kontrabasového klarinetu sáhl i po altsaxofonu. Ten se nejvíce prosazuje v Modulu 45, kdy se od ostatních odtrhává a jedinkrát se rozlétává do uvolněnějších jazzových poloh. Oproti tomu hned první skladba, Modul 42, získává díky Sha a jeho klidné hře až japonský nádech. Největší požitek se však dostavuje v závěrečné skladbě, v níž kontrabas klarinet se svou nezaměnitelnou barvou zvuku vytváří nosnou linku celé kompozice. Ta má v sobě tolik hravosti, že dokáže posluchače vnitřně i navenek roztančit.

I přestože tato hudba potřebuje soustředěný poslech, zprostředkovává posluchači extázi velmi skromnými prostředky. Nik Bärtsch hudbu kapely Ronin přirovnává k hejnu ryb, které se honí kolem korálového útesu rychlostí světla. A k tomu se ptá, zdali jsou ryby rychlejší než myšlenka. Velmi podobným obrazem je pro mě osobně i hejno ptáků na obloze. Letí stejným směrem, ale vůdce se v průběhu času mění. Masa ptáků se přelévá v organické struktuře. A stejně tak se i tento potulný samuraj (Ronin) vydává na svou další zteč ve velmi celistvé a sehrané podobě.

Nik Bärtsch's Ronin - Holon (Ritual Groove Music 8), ECM Records, 2008

Text vyšel v Literárních novinách 2008-10.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Adiel.Ka Lady Adiel.Ka | Web | 25. května 2009 v 11:22 | Reagovat

Čaukyy :P:P

2 AndrejQa AndrejQa | Web | 25. května 2009 v 11:23 | Reagovat

zajímavý blog :O)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama