Zákruty tónů (Andreas Stahel: Circular Hocket)

25. května 2009 v 11:34 |  Tonus Music
Švýcar Andreas Stahel nás vede po cestách neohraničených klasickým západním herním kánonem. Jako hudební mluva mu slouží i ťukání flétnových klapek.


Dýchání je jednou z nejpřirozenějších činností člověka, kterou si však málokdo plně uvědomuje, dokud se na ni nezačne vědomě soustředit. S nádechem a výdechem nepřichází pouze život, ale také nepřeberná škála dalších možností. Lze jimi vytvářet například zvuk, a to nejen v ústech, ale i na hudebních nástrojích. K této dvojjediné kombinaci doputoval na své hudební cestě hráč na flétny Andreas Stahel.

Tento Švýcar po studiu klasické hudby působil v několika formacích, z nichž některé byly dokonce postavené na improvizaci. Postupem času se však stále více soustředil na objevování a zlepšování nových technik hraní a zpěvu, což vyústilo do situace, kdy skladby píše pouze pro sebe.

Ve středu jeho hudby stojí samozřejmě flétna, jenže Andreas Stahel k ní nepřistupuje vůbec pietně. Vedle klasického hraní se tak objevují i zcela nové postupy, což v důsledku tvoří docela košatý systém. K čistým tónům se přidává přídech či profuky v různé intenzitě. Čisté tóny tak přecházejí v zasněnou krajinu, kde fouká vítr. Rytmickou složku obohacují klapky, které Andreas Stahel přiznává a bere do hry. To stejné platí o nádeších, jelikož jeho hudba je hodně postavená na cirkulačním dechu. Ten mu jednak pomáhá při vytváření atmosférických obrazů postavených na dlouhých, táhlých tónech, ale také při splétání složitějších konstrukcí minimalistických kompozic. Ve svých kompozicích Andreas Stahel využívá taktéž alikvotního nebo hrdelního zpěvu.

Tyto jednotlivé části řadí za sebe do umného propletence, který má mnohdy hypnotický charakter, což častokrát vyvolává potřebu zapojit celé tělo. To je samozřejmě viditelnější při živém provedení, ale tyto ozvuky pradávného tance lze zaznamenat i na nahrávkách - v podobě rytmického podupávání.

Andreas Stahel tento svůj přístup poprvé představil na albu Helix Felix z roku 2003 (Tonus Music Records). Název pochází z latiny a znamená plodnou spirálu, což ve zkratce plně vystihuje Stahelovu hudbu. Na svém druhém albu Circular Hocket, vydaném v roce 2008 u stejné firmy, flétnista na tento svůj koncept navazuje a dále jej ještě rozpracovává. Upustil od flétny a altové flétny, plně se soustředí na basovou a kontrabasovou flétnu, kterou kombinuje s hlasem.

Kromě dvou výjimek, úvodní skladby Steaming Shapes a samostatné Vortex, se Stahel noří do rozpracování třech přístupů. V titulní Circular Hocket kombinuje tóny flétny s nádechy a hlasem. V druhé části této skladby se přidává i hrdelní zpěv, za který lze Stahela asi nejvíce obdivovat. Je až neuvěřitelné, s jakou přesností dokáže jednotlivé polohy střídat. A když už se ono překvapení dotkne vrcholu, hudebník změní tempo a ještě zrychlí.

Wheel Trance je plně postavená na kontrabasové flétně; skladba se přes úvodní sférické pofukování postupně noří do hutnějšího hávu v podobě basových tónů, což je asi nejzřetelnější v druhé části. Třetí část potom pravidelně střídá vyšší roviny, které si lze u tohoto nástroje obtížně představit, s temnějším probubláváním. Jak je již z názvu zřetelné, jednotlivé části jsou postavené na opakujícím se motivu, který je lehce rozpracováván a variován.

Naproti tomu Soft Trance je postavena na dlouhých tónech, což vytváří poklidnou atmosféru. Je to také jedinkrát, kdy Andreas Stahel používá nějaké mašinky. Helix Felix i Circular Hocket jsou totiž zcela akustická alba bez použití elektronických efektů. V pozadí Soft Trance se ozývá základní hlasový tón, přes který se line flétnová kompozice. Soft Trance má díky tomu skoro až sakrální nádech a celou zvukovou mašinérii tohoto alba zjemňuje. Je to takový poklidný výdech, po kterém se zase může rozjet hypnotická smršť.

Andreas Stahel tak na svém druhém albu Circular Hocket dokazuje, že si lze vystačit s málem, pokud člověk není omezen tradicí. V některých okamžicích zvuk fléten připomíná úplně jiné nástroje (například slovenskou fujaru) a v kombinaci s hlasem, především s hrdelním zpěvem, tak dochází k širokému hudebnímu rozkročení.

Andreas Stahel - Circular Hocket, Tonus Music Records, 2008

Text vyšel v Literárních novinách 2009-2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama