Zvuková zahrada Dona Li

25. května 2009 v 11:14 |  Tonus Music
Server You Tube chrlí na své uživatele každodenně nesčetné množství stále nových videosekvencí a klipů. Nedávno se však na něm objevil také profesionálně vyvedený dokument o pozoruhodné postavě současné hudby, Donu Li a jeho Tonus-Music.

Je známou skutečností, že dnes se nejvíce vyplatí hledat na internetu. Má-li kdokoliv o cokoliv zájem, vždy to najde právě zde. Je s tím však spojeno jedno ošidné nebezpečí. Bez jasných hranic se totiž ono hledání může přeměnit v nekonečné proklikávání přes rozličné stránky, aniž by člověk byl svou cestu schopen podchytit či zpětně dohledat. Pokud by se ovšem nechtěl proklikávat zpět. Ta nekonečnost a především přesycenost je přesným obrazem dnešní doby, která zákeřně vybízí k neomezené spotřebě. Spotřeba je plně zaměřena na současnost a budoucnost nebere vůbec v úvahu. Kdo by se také chtěl zabývat otázkou, co se stane, až se toto soustrojí západní civilizace zadrhne. Jako vhodný příklad mohou posloužit stránky You Tube, které dávají lidem příležitost umístit zde jakékoliv video s cílem, abychom se ubavili k smrti. I přes onu horu balastu, často v otřesné kvalitě, zde lze nalézt opravdové skvosty. K tomu je však zapotřebí být buď notně trpělivý, anebo vnitřně ukázněný a vědět, co člověk hledá.

Jedním z takových zjevení je i umístění dokumentu Tonus-Music: The Sound Garden of Don Li právě na tyto stránky. Dá se říci, že jeho přítomnost zde spadá do oblasti boje s ďáblem jeho vlastními prostředky.

Nevyhnutelná osudovost
Don Li (původním jménem Don Pfäffli) se narodil v roce 1971 ve švýcarském Bernu. Již od dětství cítil, že hudba je jeho předurčením, což se vrchovatě naplnilo okolo osmnáctého roku života, kdy odešel z domu a začal se živit vlastní hudbou. Přes počáteční krušné chvíle, kdy hrával i na ulici, se však propracoval až do pozice respektovaného skladatele a hudebníka. A také novátora, jelikož jeho koncept Tonus-Music si nalezl za krátkou dobu existence mnoho následovatelů.

Don Li začínal jako nadějný jazzový saxofonista a toto zařazení mu u mnohých zůstalo dodnes, i když tyto vody již dávno opustil. Z bezbřehé volnosti a virtuozity se posunul k ukázněnému projevu, který je v mnohém inspirován i taoismem nebo zen-buddhismem. Jeho koncept je velmi často spojován s minimalismem a groovovou hudbou, ale daleko přesněji jej vystihují slova jako čistota, koncentrace, redukce a opakování. Hudba Dona Li je charakteristická nepravidelným rytmem, jeho změnou, mnohdy přesně zapsanými údery bicích, výraznou absencí sólových výstupů, pomlkami, kupením dvojitých nebo trojitých taktů, které vyvolávají dojem zpomalovaní nebo zrychlování. V této souvislosti Don Li mluví o "curved beats" (jakýchsi ohnutých, pokřivených rytmech).

Z výše popsaného by se mohlo zdát, že je zde vše striktně dáno a že zde není prostor pro improvizaci. Pro muzikanty je to však velká výzva, protože se mohou volně pohybovat pouze v rámci určitých hranic. Vnitřní ukázněnost se projevuje i tím, že během hraní si často uvědomují, co vše by mohli zahrát, ale dají přednost jednomu motivu nebo dokonce i odmlčení se, z čehož následně vyroste ten správný tón. V opakovaných motivech je hodně napětí, z něhož se však při patřičném ponoru vyloupne až meditativní rozměr. Toto klade na posluchače velké nároky, ale na druhou stranu mu to ukazuje, jak dosáhnout s minimálními prostředky maximálního efektu, což by mohlo být i inspirací pro naši přesycenou dobu.

Vnitřní přerod
Odklon Dona Li od jazzu se projevil i v tom, že odložil svůj po dlouhou dobu oblíbený nástroj, altsaxofon. Ten byl nahrazen klarinetem nebo kontrabas-klarinetem. Dle Liových slov je saxofon ihned spojován s jazzem, při hraní na klarinet se cítí více omezen, a neutápí se tak v nekonečném kupení tónů. To mu dává větší prostor soustředit se na frázování a také na barvu tak, aby posluchač nemohl přesně určit, jaký nástroj to právě hraje.

V prvotní fázi se obklopil několika hudebníky, se kterými začal svůj koncept rozvíjet. Mezi ně patřil Werner Hasler (trubka), Patric Lerjen (kytara), Nik Bärtsch (piano), Björn Meyer (baskytara) a Marco Agovino (bicí). Toto snažení vyústilo v založení labelu Tonus-Music Records, který je platformou pro všechny Liovy obdivovatele a pokračovatele. V Bernu také otevřel Tonus-Music Labor, což je prostor pro živé hraní. Mnohé živé produkce daly základ následně vydaným CD s podtitulem Tonus-Music Labor Research Result. Poté, co se ze všech hudebníků, kteří s ním za ta léta hráli, vylouplo několik výrazných následovatelů (pianista Nik Bärtsch rozvíjí svůj Ritual Groove Music u ECM Records, další mladý pianista Mik Keusen dává vyniknout svému talentu v několika kapelách apod.), Don Li svůj projev zase o trochu posunul.

Všechny tyto hudební roviny jsou znatelné i v dokumentu na You Tube. Ukázky pohybují na škále od jazzové volnosti (hrané na saxofon) až po ukázněnost v podobě táhlých tónů vyluzovaných na klarinet. V současné době Don Li zaměřuje zejména na rozsáhlejší skladby o délce jedné hodiny, při jejichž skládání bývá inspirován například různými tvary nebo dokonce nějakou větou či vyjádřením. V dokumentu tak například třemi jednoduchými střihy proměňuje kousek papíru v umělecký objekt, který by mohl plně vyjadřovat jeho koncept nebo být inspirací pro jednu z dalších skladeb. Tento okamžik přesně dokumentuje Liovu snahu o dosažení maximálního efektu minimálními prostředky.

Zvukové plody
Výborným příkladem tohoto Liova tvůrčího přístupu může být Part 64 nahraný v triu Out of Body Experience, ve kterém Dona Li (klarinet) doplňují Fabian Kuratli na bicí a Wolfgang Zwiauer na baskytaru. Tito dva hudebníci s velkým nadhledem a bravurou zvládají i ta nejzáludnější místa hodinové kompozice. Především zde vyniká bubeník, který rozvíjí všemožné roviny od pomlk až po protirytmy, čímž plně dokazuje, že nejtěžší není něco zahrát, ale spíše to vynechat. Celá skladba je postavena na pravidelném střídání dvou šablon, oblouku a linky, přičemž se do předpřipraveného základu kytarového motivu snaží vměstnat živí muzikanti. Základ je pouštěn z laptopu a Don Li pro něj používá označení "surround sound". Ve svém výsledku se opravdu jedná o neobyčejnou zkušenost, při které se posluchač dostává mimo běžné vnímání. Poslech této skladby je zcela pochopitelně doporučován se sluchátky a bez přerušování.

Rejstřík Liových inspirací je však rozmanitější. Někdy to může být třeba jen určitá věta. Pro skladbu The Longest Journey byl výchozím momentem výrok Lao-ce: "I ta nejdelší cesta začíná prvním krokem." Ten byl nahrán v různých jazycích (angličtina, španělština, korejština, japonština, hindština, němčina a francouzština) a podle zvuku, rytmu a přízvuku byly složeny jednotlivé části. Z nich se pak vylupuje nálada jednotlivých jazyků. Další skladbou, v níž si Don Li pohrává s řečovou šablonou, je Time Experience, která je poctou Albertu Einsteinovi. Mezi Liovy výrazné počiny patří rovněž kompozice New Ballet for Xala pro smyčcový kvartet a xalu, což je speciálně vyrobený stepxylofon. Ania Losinger při hraní používá boty na flamenco a dvě tyče. Živé předvedení tak není pouze požitkem pro uši, ale také pro oči. Ania Losinger se pohybuje někde na hraně mezi baletem, stepem a meditací. I z toho důvodu byl New Ballet for Xala vydán i na DVD.

Onen vizuální rozměr získává u Dona Li stále více na významu. Stále intenzivněji tak rozvíjí spolupráci s videoumělcem Pierrem-Yvesem Borgeaudem. Z té vzešla právě výše zmiňovaná skladba Time Experience.

Chceme-li proniknout hlouběji do Liovy akustické poetiky, nelze pominout ani jeho starší tvorbu. I tady se nacházejí opravdové skvosty. Jedním z nich je album Kun, na kterém se poprvé objevily elektronické zvuky. Z jejich propojení s živými bicími a altsaxofonem nebo kontrabas- klarinetem se vynořují hypnotické propletence se strhujícím nádechem. Vedle Dona Li se na albu Kun podíleli Marco Repetto a Kaspar Rast. Právě pro bubeníka Kaspara Rasta napsal Li Part 52, což je hodinová skladba v 9/4 rytmu. Obdivuhodné není pouze to, jakým způsobem je napsaná, ale také jak je interpretována.

Všechny informace se nedají vměstnat na plochu dvaceti minut, dokument The Sound Garden of Don Li však může být brán jako prvotní vhled do konceptu Tonus-Music; pokud ovšem člověk nezabloudí úplně někam jinam. Jak řekl jeden z žáků Dona Li: "Pokud jsi vegetarián, nekuřák, milovník zeleného (japonského) čaje, musíš mít rád přesně tento typ hudby." Nedá se to brát úplně doslova, ale je v tom skrytá niterná pravda. Všechny umělce inspirované konceptem Tonus-Music spojuje jejich silné přesvědčení a znalost cesty, po které se vydali.

Tonus-Music: The Sound Garden of Don Li, Tonus-Music Records & Momentum Production, 2007.

Text vyšel v Literárních novinách 2007-35.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama