Ukázněný důkaz hudební velikosti (Výlet do Švýcar II: Nik Bärtsch's Ronin feat. Bugge Wesseltoft)

9. listopadu 2009 v 22:30 |  Nik Bärtsch's Ronin & Mobile
Po nedělním mocném zážitku z Don Li's Extension of Opening Times v Baselu mne malinko nahlodávala pochybnost, zdali se může s krátkým časovým odstupem, tedy během jednoho dne, takový zážitek opakovat i u Nik Bärtsch's Ronin, na něž jsme vyrazili do Zürichu, což bylo ještě umocněno vědomím, že ku společnému hraní byl přizván host. Bugge Wesseltoft je bezpochyby obrovská muzikantská persona, ale na mysl se vkrádala neodbytná pochybnost, aby se neopakovala zkušenost, kterou jsme bolestivě učinili v minulosti při společném hraní Nik Bärtsch's Ronin s Tomaszem Stańkem na festivale v Bielsko-Białej, o čemž jsem referoval zde.

V klubu Exil, do kterého se Ronin nedávno přesunul a kde hrají skoro s železnou pravidelností každé pondělí, což se příznačně jmenuje"Montags", má tato zen-funková kapela skoro domácké prostředí. V první části večera hrála samostatně a přes všechnu bravuru vyzněla opravdu vlažněji. Ronin i při absenci baskytaristy Björna Meyera, onoho "nástrojového mazliče" souboru, dokazoval, že jsou stále více sehranější a dokonce jsem se přistihl u pocitu, že by mi vůbec nevadilo, kdyby kapela hrála ten večer pouze ve třech. Nik Bärtsch za pianem, Kaspar Rast za bicími a Andi Pupato ve svém perkusivním ráji.

Perkusivní ráj

Právě mezi těmito třemi hudebníky se odehrával hlavní příběh - Nik se spouštěl střemhlav z rytmických skalisek, kde s přesně dávkovanou hudební agresivitou udával hlavní tón, do křehkých, jasně vymezených vyhrávkových ploch, Andi střídáním různých cinkátek, štěrkátek a podobných hračiček kořenil hlavní proud a společně s Kasparem, který jako vždy nezištně sloužil celku, tvořili strhující a především neutuchající groovovou masu.

Souhra jednotlivých hudebníků je už natolik výsostná, že jsou schopni odehrát bez zaváhání i hodinový set, kde za sebe řadí jednotlivé části či celé moduly a pohrávat si s napětím tak, že to nutí posluchače do osvobozujícího výkřiku. Ale zdálo se, že tomu chybí ona poslední kapka. Bylo to dáno přesycením? Bylo to dáno obavou? Nebo snad očekáváním? Nebo dokonce tušením?

Každopádně po přestávce se děly věci nevídané. Hned z prvního ohlasu bylo jasné, že mnoho diváků přišlo právě a jen z důvodu Bugge Wesseltofta a ten se jim odvděčil vpravdě vrchovatě. Bugge výše zmíněnou obavu rozptýlil a s každým přesně dávkovaným namočením prstů do kláves dokazoval, že kapele Ronin a jejímu stylu rozumí a nemíní jejich pečlivou stavbu svým egem rozstřelit.

Bugge všechny kolem sebe pozorně poslouchal, na své hvězdné chvilky si trpělivě počkal, s Nikem se vzácně doplňoval, chvílemi to dokonce i vypadalo, že se mezi sebou hudebně hecují. To především v okamžicích, kdy Bugge citoval nějaký Nikův part, čímž dokazoval, že si před koncertem kapelu hluboce naposlouchal. Svým počínáním přiváděl své spoluhráče k radostnému úžasu a celou dobu je držel v hudebním napětí, což tento šlapající groovový stroj promazávalo k nevídaným výkonům. A to pro změnu strhávalo publikum.

Bugge Wesseltoft svým přístupem potvrdil, že velký muzikant se pozná i na malém prostoru, jelikož, obrazně řečeno, i z přesně zasazených a delší dobu opakovaných tří tónů dokázal vyždímat maximum. Tímto svým počínáním křehké soustrojí Roninu nezničil, ba právě naopak jako by jim poskytl jemné pokropení živou vodou a snad i jim dodal odvahu k přizvání dalších hostů, což by však měli v duchu své minimalistické hudby opravdu činit jen zřídka.

I když si uvědomuji, že Bugge Wesseltoft je doma v jiné části jazzového pole, tímto představením ve mně vytvořil touhu nějaký jeho program vidět živě.

Ale především se oba zážitky ze Švýcar opět přetavily v misionářskou touhu představit zástupce této hudební scény v ČR. Nebo tomu alespoň malinko pomoci. A že je z čeho vybírat!

I jako malou omluvu pro mé přehlížení Sha během koncertu v Zürichu i v tomto zápisku nabízím jednu z nejčerstvějších novinek ze společné dílny s Mikem Keusenem. Více zde aneb jak říká můj věrný kamarád na těchto hudebních cestách: "Těmto hudebníkům bude za chvíli líto, že nemají alespoň tři ruce nebo nohy."

Nik Bärtsch's Ronin feat. Bugge Wesseltoft
Exil, Zürich, Švýcarsko, 2. 11. 2009
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama