Když i Britney Spears může do nebe (Divadlo Petra Bezruče: Britney goes to heaven)

15. června 2010 v 13:43 |  Divadlo - vydáno jinde
V nové inscenaci Britney goes to heaven v ostravském Divadle Petra Bezruče je předsálí nebe pojato jako reality show. Jeden z hrdinů musí do pekla. Který to bude? To by nám mohl přiblížit třeba nebeský průvodce Richard Krajčo.

Pro svou první inscenaci Zběsilé sezóny si v ostravském Divadle Petra Bezruče vybrali text Britney goes to heaven mladého dramatika Petra Kolečka. Režie se ujal jeho spolužák z oboru režie-dramaturgie na katedře činoherního divadla DAMU Daniel Špinar. Ve sklepním prostoru černočerné Márnice se na pódiu potkává dost nesourodá skupinka adeptů na vstup do nebe. Je tady hloupoučká Britney Spears věčně nacvičující jednu ze svých dalších sexistických sestav, mladý agresivní fotbalový fanoušek, skinhead Hool, nábožensky založená matka-alkoholička Marie, postarší ušmudlaný dělník a latentní homosexuál Kolben, milovník klasické hudby a umění, mafián Bruno. Na vše dohlíží anděl Gabriel. Ten má za úkol vybrat z nich jednu osobu, která bohužel do nebe nevstoupí.

Tito jedinci v mnohém odpovídají dost zvláštním typům, které bylo možné vidět i v českých reality show. Jako jediná z toho vyčnívá postava mafiána Bruna, u ostatních se dá předpokládat, že bychom je v takových pořadech vidět mohli. Ty jsou totiž mucholapkou na různé existence s neukojitelnou touhou uspokojit exhibicionistickou stránku své osobnosti. Už i k nám pomalu začínají pronikat varianty reality show, ve kterých své místo nacházejí takzvané celebrity, pro něž je to příležitost se ukázat i někde jinde než na stránkách bulvárních plátků. A kdo jiný by tuto skupinu lidí měl zastupovat, když ne neposkvrněná Britney Spears?

Některé z postav jsou ovšem napsány dost šablonovitě. Ba co hůře, jsou tak i zahrané. To se týká především Hoola, což je role ze sorty vděčných, a jeho představitele Tomáše Krejčího. Proč si uřvaného a agresivního skinheada nezahrát uřvaně a agresivně, že? Naštěstí je tady Britney v podání Terezy Vilišové. Ta se své role zhostila s podobným zápalem a nasazením, které jsme u ní mohli vidět i v jiných bezručovských inscenacích, jako například Syn, Zima nebo Tři sestry. Když se tato obdivuhodně fyzicky připravená a pohybově nadaná žena před diváky zjeví v blonďaté paruce a roztančí tam jednu ze svých sestav, chce se věřit, že se podařilo pro toto představení angažovat skutečnou Britney Spears.

Britney je východiskem počáteční nespokojenosti všech zúčastněných. Na to se nabalují další propriety správné reality show. Postupem času se vyjevují frustrace jednotlivých postav, a tak se třeba dozvíme, že dělník Kolben (Tomáš Dastlík) není až tak obyčejný dělník a že teprve tady může uskutečnit své nejtajnější sny. Jde na to mazaně a svůj zadek si nakonec najde. Představení začínalo bohužel v devatenáct hodin, a tak tato sexuální scéna byla přímým pohledům zapovězena (na večerní sestřih už se mi bohužel nechtělo čekat). Do druhé poloviny představení jsou zařazeny i zpovědi, ve kterých se dozvídáme o životních peripetiích všech hrdinů a smrti, která je potkala.

Reality show jsou však především postaveny na mezilidských vztazích a intrikách. Ty se zvlášť rozbují od okamžiku, kdy se Kolbenovi podaří zjistit, že jeden z nich nebude mít to štěstí a bude je muset opustit. Kdo to bude? O tom však nerozhodují diváci či sami soutěžící, ale břímě leží na bedrech labilního anděla Gabriela. Ten je ze své andělské existence natolik frustrován, že ho o to víc lákají rozmanité pozemské požitky. Podléhá půvabům Britney, která se s jeho pomocí chce dostat před nejvyššího, zatančit mu a zazpívat. Ani jejich společné milostné avantýry však Gabrielovi nepomáhají oprostit se od neblahé povinnosti, a tak ještě ke všemu propadá alkoholu. Viktoru Dvořákovi se zde onen přerod ze sladkého andílka v první půli do rozervané bytosti s ďábelským úšklebkem ve tváři v půli druhé skvěle daří. Je jen škoda, že tvůrce nenapadlo si pohrát s jeho podobností s Richardem Krajčem. Pokud by se jim podařilo vystavět mystifikační kampaň na jméně této hvězdy (mediální, divadelní i hudební), některé z jeho odrostlejších fanynek by si určitě rády zašly nostalgicky zavzpomínat na doby, kdy v Divadle Petra Bezruče působil. A jaké by potom bylo jejich překvapení?

I tak se tvůrcům podařila dynamická inscenace, která je ve druhé půli bržděna pouze zpověďmi. Překvapivě nejsilnějšími momenty jsou pak ty, kde se nemluví vůbec. Valná většina výstupů je totiž vystavěna na půdorysu setkání dvou osob, z nichž některé jsou až příliš ukecané, což někdy umocňuje i jistá strojenost replik.

Britney goes to heaven se tak může v dramaturgické lince Divadla Petra Bezurče zaměřené na současné texty mladých autorů zařadit po bok Gombárova Huga Karase. A z tohoto pomyslného souboje vychází Britney jako zdařilejší. Pokud by však u Bezručů chtěli být ještě odvážnější, nemuseli vůbec sahat po tomto textu a mohli v Márnici rozjet opravdovou reality show se všemi jejími klady a zápory.

Text vyšel v Literárních novinách 2006-43.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama