Nestárnoucí hudební střelci (Young Gods)

15. června 2010 v 15:22 |  Hudba - vydáno jinde
Young Gods na koncertech v Praze a v Brně opět předvedli, že i s přibývajícími léty jsou plní energie a nových nápadů, kterými se jejich hudba stále obohacuje a které neváhají plnými hrstmi shazovat z pódia.

V roce 1985 vzniklo kolem sampleru trio The Young Gods a dodnes o této švýcarské kapele platí jedna základní pravda - nebojí se hledat a jde pořád dopředu. V jejich hudbě se od počátku mísila punková zběsilost a rocková hutnost s elektronikou. Řízné, nasamplované kytary a těžkotonážní bicí byly prokládané probublávajícími elektronickými zvuky, což dávalo jejich hudbě industriální nádech. Vrcholem tohoto období se stala deska T.V. Sky z roku 1992. Postupně začali ubírat kytar a dávali větší prostor elektronice, což se projevilo hned na následujícím albu Only Heaven (1995). Elektronika opanovala jejich, z mého pohledu, nejlepší počin Second Nature (2000), který i přes svou strojovou chladnost vyzařuje nesmírné teplo, jako by technika dokázala zprostředkovat dotyk s přírodou. Do jejich diskografie patří i velmi povedené uchopení písní Kurta Weilla (Play Kurt Weill, 1991), kdy se do jejich projevu vedle již dříve používané angličtiny a francouzštiny zařadila i němčina, a také příklon k ambientním plochám s noční atmosférou (Heaven Deconstruction, 1996) nebo s enovským spiritem (Music for Artificial Clouds, 2004).

Na obalu jejich čerstvého alba Super ready/Fragmenté z pozadí vystupuje pistole. The Young Gods se tak zařazují po bok mnohých, kteří se vyjadřují k nelichotivé současnosti, kdy je násilí skoro až nedílnou součástí každodennosti a v mnohých případech i kultem. Franz Treichler, vůdčí osobnost kapely, se podivuje nad tím, že ve Švýcarsku jsou schopni přesně spočítat počet psů, ale nikdo není schopen určit, ani přibližně, kolik je mezi lidmi střelných zbraní (a že je jich hodně), což je u této neutrální země malinkým paradoxem. To, že někdo takovou zbraň vlastní, by ale až tak nevadilo, pokud ji bezdůvodně nevztáhne na jiné lidi, což se však čas od času na různých místech světa děje. A lidé se bojí, což vědí i politici a ve svých politických kampaních a ke svým politickým účelům toho notně zneužívají.

Na Super ready/Fragmenté se The Young Gods hudebně vracejí k přímočařejšímu vyznění, kdy vedle kytarových riffů silně zní i bicí. Z alba Second Nature si zpěvák Franz Treichler přinesl teplejší zpěv, prvoplánová agresivita ze starších nahrávek ustoupila do pozadí. Stále však zní jako našeptávající mesiáš, v čemž mu pomáhá jistá textová repetativnost. Potkávají se zde všechny nejvýraznější aspekty jejich tvorby. Hlukové pasáže přecházejí do elektronického probublávání a ty jsou nahrazeny meditativním oddechem.

Snad se zase brzy vrátí
V České republice se tato kapela objevuje pravidelně. Vedle tří pražských vystoupení (dvě byla doplněna o Amazonia Ambient Project pracující s nasamplovanými zvuky z deštného pralesa), kde chodit na The Young Gods snad patří k jisté společenské povinnosti, se představili ve čtvrtek 26. dubna i v brněnské Flédě. Během své poslední návštěvy zavítali také do Ostravy, ale toto město, jak se zdá, snese návštěvu výjimečných hudebníků pouze jedinkrát. Totéž totiž platí i o Eriku Truffazovi. (Ale rád bych se mýlil.)

Již od prvních tónů úvodní skladby Freeze nenechali Young Gods nikoho na pochybách, že i s přibývajícími léty jsou plní energie, kterou plnými hrstmi shazují z podia. Středobodem dění je zpěvák a příležitostný kytarista Franz Treichler, jenž během svého zaříkávání přechází z fyzicky zmítavých poloh do čarodějského kouzlení jednou rukou. Vhodně k tomu využívá lampy, která ho podsvětluje ze stojanu mikrofonu. Další kužel míří z míst za bubeníkem a třetí ze strany kláves. Bernard Trontin a Al Comet vytvářejí pro zpěváka zvukové bludiště, kterým se může, společně s posluchači, proplétat. Program byl tvořen z velké části skladbami z nové desky, ale postupně se dostalo na zástupce skoro všech alb. Ve chvíli, kdy se zdálo, že nasamplovaných kytar a těžkotonážních bicích je už dost, přišlo zklidnění v podobě meditativnějších nebo abstraktnějších kompozic. Své místo si na podiu našla i akustická kytara zvukově křížená se sitarem a celá kapela se tak představila v úplně jiném světle.

Celkově se dá říci, že to byl povedený večírek i díky předskakujícím GNU, kteří své dvou až tříminutové vypalovačky dokázali zhustit do půlhodinky, čímž připravili živnou půdu pro hlavní hvězdy. Vřelé přijetí v obou městech dává tušit, že se The Young Gods do České republiky zanedlouho vrátí. Stačí se jen domýšlet, co na nás vytáhnou příště. Snad to nebude pistole.

Text vyšel v Literárních novinách 2007-19.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama