Radostný návrat do potemnělých zákoutí (Načeva, DJ Five)

15. června 2010 v 15:08 |  Hudba - vydáno jinde
Monika Načeva patří dnes už nedomyslitelně ke špičkám české hudební scény. Dokládá to také její nový koncertní program, k němuž přizvala jednoho z nejlepších českých DJs a opatřila značně inovovaným hávem i své dřívější skladby.

Když se v podzimní den smráká, za okny se ve větru pohupují stromy a skrz koruny a protrhané mraky vykukuje měsíc spějící k úplňku, má člověk chuť zůstat sedět pohodlně v pohovce a jen to pozorovat. Když se zklidněn vydá na procházku a zavítá i do zastrčených uliček, nikdy si nemůže být jistý, jaké překvapení na něj číhá v potemnělých zákoutích. A když se před ním zjeví siluety staré rozbořené továrny, kde zrezivělá potrubí a zbytky komínů hází magické stíny, neodolá a vstoupí.

Stejně těžko se dá odolat atmosféře koncertů Moniky Načevy s DJ Fivem. Jeden z nejlepších českých DJs vytváří hypnotické rytmy a smyčky, ve kterých je temnota a tajemství značně koncentrováno. Tyto valivé, dunivé a hutné rytmy svým triphopovým hávem připomínají kvalitní tvorbu některých počátečních alb Trickyho (Pre-millenium tension, Angels with dirty faces). Do tohoto hávu se zahaluje Monika Načeva při reinterpretaci svých skladeb ze všech doposud vydaných alb. Své písně obrousila až na dřeň a společně s DJ Fivem jim dává úplně nový vzhled. Její přístup je značně objevný a i starší skladby si dokáží udržet svou kvalitu, přestože jsou prezentovány v nové podobě.

Atmosférou má koncertní pojetí asi nejblíže k jejímu třetímu albu Mimoid z roku 1998. Elektronické album, na kterém se spolupodíleli August Fernald (alias DJ Gus) a Vláďa Pecha, svou hudební a textovou uceleností nemá na české scéně za poslední desetiletí konkurenci.

Načeva si na koncertech dokáže náležitě pohrát s texty. Častokrát určité verše mantricky opakuje, mazlí se s nimi, převaluje je na jazyku a ať už recitativem à la Laurie Anderson nebo zpěvem je předkládá publiku k prožití. Svým lehce zastřeným hlasem maluje vnitřní obrazy a ladným, zklidněným pohybem připomínajícím tai-či maluje obrazy vnější. Uvolněnost vnější přechází v uvolněnost vnitřní a naopak. Před zraky posluchače a diváka se tak odehrává skoro až rituál. V některých momentech se jí daří potěšit fanoušky, kteří si přišli zavzpomínat na starší skladby z prvních dvou rockověji zaměřených desek (Možnosti tu sou…, Nebe je rudý). I těm je totiž schopná vyhovět, a tak třeba Udržuj svou ledničku plnou i po tolika letech stále působí jako zaklínadlo. Z notebooku je puštěn záznam akustické kytary, DJ Five to lehce koření zvukovými kudrlinkami a nostalgické srdce dozajista plesá.

Vrchol však nastává až v přídavcích. Jako první dostává prostor DJ Five a dokazuje, že jeho pověst jednoho z nejlepších DJs je pravdivá. Rozjíždí strhující set, jehož míra exhibice nepřekračuje únosnou mez. Jako poslední jsou naservírovány Magické noci od The Plastic People of the Universe, což potvrzuje nevídanou interpretační schopnost obou protagonistů.

Tímto koncertním programem Načeva dokazuje, že i nadále patří mezi umělkyně neustále hledající a hlavně nacházející nové polohy. Jen málokdo dnes u nás dokáže posluchače vtáhnout do svého hudebního světa jako tato dvojice. V jejich hudbě rezonuje poetika velkoměsta, ve kterém každodenní ruch nabývá naprosto odlišných kontur s narůstající vzdáleností od jeho centra.

Text vyšel v Literárních novinách 2006-45.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama