Robotická hravost (Midi Lidi: Čekání na robota)

15. června 2010 v 15:25 |  Hudba - vydáno jinde
Skoro do roka a do dne od svého prvního koncertu chtěla kapela Midi Lidi vydat své debutové album Čekání na robota (Xproduction, 2007). I když s malým zdržením, jelikož pro jejich podtitul - Electro. Video. Láska. - symbolický 1. květen se nepodařilo dodržet, deska je nakonec na světě a dokazuje právoplatnost oblíbenosti tohoto hudebně-vizuálního tělesa.


Kapela Midi Lidi vznikla na základech sofa-elektro projektu Krásný stěhovák Gerard & Sexuální nábytek, z něhož se vylouplo trio hudebníků Prokop Holoubek, Markéta Lisá a Petr Marek. K nim se přidala trojice video umělců Filip Cenek, Magdalena Hrubá a Jan Šrámek, kteří umně dotvářejí a vizuálně doplňují živá vystoupení.

Tato sestava sama o sobě hodně napovídá, ale nejvýraznější postavou je dozajista Petr Marek, který sám byl členem, nebo stále ještě je, tolika projektů, že by nestačilo místo, kdyby je zde chtěl někdo vyjmenovat. K těm nejvýraznějším patří Dekadentní divadlo Beruška, Radio Ivo a nebo dva jeho filmy Láska shora a Nebýt dnešní. V rozhovoru pro Literární noviny (LtN č. 39/2005) se jako jedináček vyznal, že všechny hračky byly vždycky jeho, což se v pozitivním směru podepisuje na veškeré jeho tvorbě. Umí si hrát a i v případě Midi Lidi si společně s ostatními pohrává, ať už hudebně nebo textově.

Midi Lidi na své debutové desce Čekání na robota nabízejí na české poměry velmi zajímavý produkt. Jejich přístup není sice hudebně nijak převratný nebo objevný, ale vše vynahrazují zvláštním propojováním různých stylů a také výše zmiňovaným hravým přístupem k textům. To ve svém důsledku tvoří překvapivé spojení. Výrazně se zde projevuje retro atmosféra částečně nastolená lo-fi zvuky odkazujícími na osmdesátá léta. Tato nejvyšší rovina je doplněna několika dalšími v podobě rytmických základů, které se postupně nabalují a tvoří přehlednou strukturu. Sem tam je zvuk obohacen o živé nástroje (klarinet, kytara). A vůbec by nevadilo, kdyby jich bylo i více. V jejich hudbě se dá vysledovat hodně odkazů, ať už přiznaných nebo nepřiznaných. Právě v osmdesátých letech si s podobnými zvuky pohrávali například Talking Heads (This must be the place - Naive melody) nebo projekt některých jejich členů Tom Tom Club (Genius of love). A jak říká kamarád Jizva: "Hodně to zní jako Orbital a ty ve svém výčtu inspirace a poděkování neuvádějí. Ale měli by." Bylo by však příliš zavádějící předkládat jednoduché nálepky.

Dalším specifikem, podle kterého je možné kapelu ihned identifikovat, je zpěv českých textů, jenž se nese v duchu vícehlasého vysekávání krátkých a chytlavých sloganů. Hlasy jsou častokrát zkresleny do podoby, za kterou by se nemusel stydět ani Brian Eno.

Slušně vychovaná kapela
Texty písní jsou kapitolou samy pro sebe. Nesou se zcela v duchu jejich motta: "Jednoduchý poslech. Jednoduché poselství. Elektro. Video. Láska." A především poslední slovo, láska, je v jejich případě zásadní. Hned první, stejnojmenná skladba pokládá základ jejich poetice. Když se odhlédne od prvotní roviny, dá se text vnímat i jako projev slušně vychované kapely, která oceňuje každého posluchače za přízeň a nevtíravě se mu nabízí. V podobném duchu se nese i zbytek textů, jenž si umně pohrává s fenoménem banality. Paradoxně se však z jednoduchých hesel, útržků a slovních hříček vylupují košaté příběhy, které se představivosti samy nabízejí. Jistá strojová chladnost hudby je tak vyvažována vřelým textovým objetím.

Lásce se věnuje i obal. Fotky manželské dvojice ve středních letech lze vnímat s jistou nadsázkou jako humor. Nabízí se však také psychoanalytický přístup, kdy je možné považovat to za terapii, což je však pouhá a nepříliš opodstatněná domněnka. Na čirou upřímnost bych ovšem protentokrát spíš nesázel. Hrají si pravděpodobně i v tomto případě. Jedno album sice ještě nedělá zavedenou kapelu, ale v případě Midi Lidi se dá očekávat, že i své další nápady a směřování si nejdříve ověří koncertně a až následně to zaznamenají na albu, jako se tomu stalo s Čekáním na robota. O koncertech této kapely lze, i díky videoprojekci, mluvit jako o zážitku. Na české scéně se málokdy objeví něco natolik zajímavého, a tak debutové album může fungovat jako bonbónek pro ty, kteří kapelu viděli živě. Nebo naopak, CD může přimět majitele jít si zatančit. Ve své podstatě je to však jedno, důležité je, že se k ostatním chováme pěkně a máme někoho rádi, jak by dodala kapela.

Midi Lidi - Čekání na robota, X Production, 2007

Text vyšel v Literárních novinách 2007-23.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama