Šlapající jazzové soustrojí (Erik Truffaz)

15. června 2010 v 16:39 |  Hudba - vydáno jinde
U Erika Truffaze platí pravidlo, že se vždy objeví po vydání nové desky. A bylo tomu tak i po posledním albu Arkhangelsk, které se do distribuce dostalo 12. března 2007. Mezi jeho zastávky již neodmyslitelně patří Praha, Brno a Ostrava.

Je několik hudebníků nebo kapel, které u nás už dávno zdomácněly. Ať už se jedná o švýcarské The Young Gods, německé Einstürzende Neubauten nebo švýcarsko-francouzského trumpetistu Erika Truffaze, již u nás vystupují s železnou pravidelností.

Erik Truffaz patří mezi osoby, které své předurčení pro hudbu cítily již od dětství. Jeho první dotyk s ní se udál v šesti letech prostřednictvím jeho otce, v sedmi se mu do ruky dostal první nástroj a o rok později hrál poprvé živě před publikem. Ač odkojen poslechem rádia jeho hudební vnímání bylo značně narušeno a zpřevraceno naruby v jedenácti letech, když si domů donesl svůj vůbec první vinyl Machine Head od Deep Purple. Ve třinácti letech si Erik Truffaz založil svou první kapelu a v šestnácti se rozhodl opustit školu a plně se věnovat hudbě. Kromě několika dalších projektů jsou v současné době nejdůležitější dvě jeho kapely - Quartet a Ladyland. Při nahrávání jednotlivých alb se střídají. Desku Arkhangelsk Erik Truffaz nahrál s Quartetem, jehož sestavu tvoří špičkoví muzikanti - Marc Erbetta, Marcello Gulliani a Patrick Muller. S některými z nich se zná už déle než pětadvacet let, což je na výsledné podobě jejich hudby a i na živých koncertech hodně znát.

Erik Truffaz ve své hudbě propojuje jazzové postupy s elektronikou a přimíchává do toho prvky hip hopu nebo world music. Album Dawn z roku 1998 se stalo přelomovým v jeho kariéře. Bylo však překonáno hned následujícím Bending New Corners (1999). Na této desce lze slyšet čirý koncentrát všeho, co Erik Truffaz a jeho Quartet nabízí. Také na koncertech dostávají skladby z Bending New Corners největší prostor. O zbytek se dělí skladby z alba The Walk of the Giant Turtle (2003) nebo nové kompozice z Arkhangelsk. Se svým druhým seskupením Ladyland, na kterém se podílejí Manu Codija, Michel Benita a Phillipe Garcia, vydal Truffaz alba Mantis (2002) a Saloua (2005). Skvělou příležitostí porovnat obě kapely je živý záznam Face-à-face vydaný v roce 2006 na dvou CD.

Všichni výše zmiňovaní hudebníci dokáží svou virtuozitu rozvinout právě během živého hraní a nejinak tomu bylo i v úterý 18. září 2007 v ostravském klubu Fabrik. Každý ze čtveřice přítomných muzikantů Erik Truffaz Quartet ovládá svůj nástroj téměř dokonale a dohromady tvoří fungující soustrojí. Tento večer měl malinko navrch bubeník Marc Erbetta, který byl v každém okamžiku připraven podpořit své spoluhráče podmanivým rytmem. Neustále si zbývající členy kontroloval pohledem a čekal na jejich impulsy. Marcello Gulliani se umí se svou baskytarou náležitě pomazlit, a když dostal prostor na sólo, předvedl ohromující výkon. Nenápadný čahoun Patrick Muller většinou spokojeně sedí za svým Fender Rhodes piánem a dokresluje celek hypnotickou, až psychedelickou linkou. Ač se kapela prezentuje jménem Erika Truffaze, všichni mají stejný prostor. Chvílemi to vypadá, že nejméně viditelným a slyšitelným je právě Truffaz, což je však přednost velkých hudebníků dát vyniknout svým partnerům. Ten do postupně klokotající vřavy vstupuje svými dlouhými, táhlými tóny a nevtíravě celek zastřešuje.

Celá akce proběhla v rámci programového bloku Ostrava Jazz Night, který pořádá klub Parník. Erika Truffaze v podzimní části následoval také 15. října 2007 Victor Wooten s Bandem (Fabrik) a 22. října 2007 to bude Richard Bona (Divadelní sál DKMO).

Text vyšel v Literárních novinách 2007-43.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 15. června 2010 v 16:46 | Reagovat

Hezu blog :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama