Pomalu přiznávaná temnota říznutá agresivitou (Nik Bärtsch's Ronin)

7. července 2010 v 16:51 | Krátká glosa a fotoreport o odskoku na Nik Bärtsch’s Ronin do Rakous |  Nik Bärtsch's Ronin & Mobile
Z čtyřdenního putování po krásách naší vlasti jsme si v sobotu 3. 7. 2010 odskočili na další koncert Nik Bärtsch's Ronin hned za hranice do rakouského Waidhofenu na místní Musikfest.

Toto vystoupení plně potvrdilo má slova ohledně nových skladeb z chystaného alba, což jsem lehce rozebíral v textu o druhé cestě do Švýcar. Znovu jsem se tedy ujistil v tom, že nové kompozice navazují na ty z alba Holon (Ritual Groove Music 8, ECM, 2008) a že jsou naplněny temnějšími odstíny. Tato ponuřejší atmosféra vyvěrá především z množství jakoby orientálních motivů, které se Nikovi Bärtschovi do kompozic v poslední době vkrádají. Krásným příkladem je třeba hned první Modul 42 z alba Holon, kde se vyjevuje japonský motiv. A zdá se, že v tomto trendu bude pokračovat i na další nahrávce, která byla na jaře nahraná, ale vyjde až na podzim.

Přestože Ronin hraje značně často, z jejich zápalu lze vyčíst, že je to pořád baví. A baví je to natolik, že se dokáží do každého tónu pořádně opřít. Někdy až způsobem nevídaným, evokujícím lehkou agresivitu, který mne přivedl na tento příměr:

Nik Bärtsch's Ronin mi připomíná řidiče moderního auta se slabým motorem. Jezdí sice bezpečně, ale přesto se snaží tento motor vytáčet tak, aby z něj vyždímal maximum. Jako například v situaci, kdy muž veze svou manželku s kontrakcemi do porodnice.

Ronin a jemu podobné kapely či projekty fungovaly vždy v jasně definovaných hranicích žánru postaveném na redukci a opakování. A zdá se, že jednotlivým hráčům je v něm už malinko těsno, a i když jej opustit nechtějí, alespoň jej šponují do maxima.

Tento aspekt je také umocněn daleko větším množstvím zvratů v kompozicích. Když je to ještě podpořeno patřičným důrazem, účinek jejich hudby se dá přirovnat k ničivé vlně tsunami. Když už jsou hudebníci takto rozjetí, nelze se potom divit tomu, že se třeba baskytarista Björn Meyer v dobrém slova smyslu ztratí v několikaminutovém obdivuhodném sólu.

Paradoxně však největší ohlas u publika zaznamenaly ty nejstarší skladby, které jsou postaveny právě na redukci a opakování. Jen obtížně si lze u takové hudby představit roztančené publikum, ale zde se to Roninu povedlo například Modulem 27 z alba REA (Ritual Groove Music 5, TMR, 2004), za což na konci sklidili obrovské ovace.

Je příjemné si potvrdit, že i takto náročná hudba funguje i na festivalech v letní atmosféře před pivem šmrnclým publikem, a tak nezbývá než se dál těšit na nové album, i když při vyhranosti kapely je jasné, že na jaře nahrané skladby už jsou dávno posunuty úplně jinam.

Nik Bärtsch's Ronin
Musikfest 2010, Waidhofen an der Thaya, Rakousko, 3. 7. 2010

Pár fotek (všechny najdete zde):






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama