Zbytečně lehce podbízivá hudba snad úplně pro každého (The Young Gods: Everybody Knows)

1. ledna 2011 v 13:51 |  Hudba
Na novinkovém albu švýcarských The Young Gods Everybody knows lze dohledat všechny dosavadní polohy z jejich předlouhé kariéry. Některé skladby fungují samostatně, horší už je to ale se soudržností celého alba.


Ve spojitosti se švýcarskou kapelou The Young Gods se často používá značně otřepané rčení o "nejlepší kytarové kapele bez kytar". Kdo je někdy viděl během živých vystoupení, si to mohl potvrdit na vlastní oči. Veškeré kytary byly nasamplované.

To však platilo pouze do vydání alba a stejnojmenné šňůry Knock on Wood (PIAS, 2008). Zde se "elektronická" kapela přeměnila v akustické uskupení a dokázala, že základem jejich tvorby je prostě píseň. Když se odhodil všechen ten elektronický nános, bylo možné zjistit, že skladby The Young Gods jsou samostatně nosné i v provedení pouze s akustickými kytarami. Právě díky tomuto nástrojovému omezení vynikla křehkost, magičnost, hypnotičnost a nezadržitelný "drajv" této kapely.

A hned při prvním poslechu aktuální novinky je jasné, že se Švýcarům akustické kytary zalíbily, a tak s nimi i nadále pracují. Objevují se ve skladbách Blooming, Mister Sunshine, Miles Away či třeba Introducing. Povětšinou už však nejsou jediným hlavním stavebním kamenem, ale jsou dotvářeny dalšími - především elektronickými - prvky. Od rytmických beatů až po pro The Young Gods typické "probublávání". S nimi tvoří funkční celek s lehkým, avšak líbivým ambientním nádechem. Působí to však až příliš uhlazeně a krotce. Skoro až podbízivě, což u kapely tohoto rázu trošku překvapí.

Především při poslechu skladby Introducing mi to malinko připomíná úkrok, který udělala v blahé paměti česko-rakouská kapela Boo mezi prvním eponymním albem a druhým albem Listen. Nespoutaná živočišnost byla vytěsněna přístupnější písničkovější formou. Tím ale vůbec nechci říct, že to bylo na škodu.

Na Everybody Knows se objevují i zcela elektronické skladby: No Land's Man je postavena skoro až na punkové přímočarosti, Tenter le Grillage zase provází hutná, potemnělá valivost. Jenže to všechno jsme u The Young Gods již někde a někdy slyšeli a nijak to nepocuchá nastavenou uhlazenost. I díky tomu se album jeví spíše jako neucelený průřez dosavadní tvorbou. Jako ideál na opačném pólu, tedy album s jednotnou atmosférou, se mi z jejich tvorby vyjevuje dodnes v mnohém nepřekonané album Second Nature z roku 2000.

Je mi jasné, že po tak dlouhé době hraní a po tolika albech je těžké překvapit s něčím novým, ale přijde mi zarážející, že takto vyprofilovaná a umělecky nekompromisní kapela připraví album se skoro podbízivou hudbou snad úplně pro každého.

The Young Gods: Everybody Knows, Two Gentlemen, 2010

Související články: Nestárnoucí hudební střelci
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yodocq Yodocq | 1. února 2012 v 22:58 | Reagovat

A hned při prvním poslechu aktuální novinky je jasné, že se Švýcarům akustické kytary zalíbili - v posledním slovu má být na konci ypsilon...O_o

2 patrikhronek patrikhronek | 1. února 2012 v 23:23 | Reagovat

Díky, opraveno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama