Přehlídka již řečeného (Steven Wilson: Grace for Drowning)

5. prosince 2011 v 22:22 |  Hudba
Britský hudebník a producent Steven Wilson je znám především ze své domovské prog rockové kapely Porcupine Tree, se kterou slaví po celém světě obrovský úspěch. Jeho skladatelský apetit je však daleko větší, než stačí Porcupine Tree pojmout, a tak se podílí na spoustě vedlejších projektů, kdy mezi nejznámější lze zařadit Blackfield či No Man, nebo se realizuje na sólových albech. Po prvním regulérním sólovém albu Insurgentes z roku 2008 právě nyní přichází s novinkou Grace for Drowning (KScope, 2011).


Grace for Drowning je letos již druhý počin, se kterým se Steven Wilson připomíná. Na jaře vydal společně s izraelským muzikantem Avivem Gaffenem pod hlavičkou Blackfield jejich v pořadí třetí album Welcome to my DNA, které mohli slyšet návštěvníci Colours of Ostrava v živém provedení.

Po uvedení tohoto alba kritika mířila především na banalitu některých textů, jelikož tíha zodpovědnosti ležela hlavně na Gaffenovi a nefungoval zde příliš umělecký korektiv ze strany Wilsona. Omlouvalo se to tím, že se Wilson soustředil na své sólové album. Welcome to my DNA není ve své podstatě až tak špatné album, ale rozhodně nedosahuje kvalit prvního eponymního alba Blackfield (2004). I z toho důvodu byla do Grace for Drowning vkládána obrovská očekávání.

Steven Wilson mně osobně tím jistým uměleckým přetlakem v něčem připomíná hlavní duši amerických The Smashing Pumpkins, Billyho Corgana. Ten byl také schopen ze sebe chrlit spoustu písniček a zaplňovat jimi jednotlivá alba. Jenže díky absenci umělecké sebereflexe se jeho sdělení stále více rozmělňovalo. Ono je totiž někdy lepší vydat skvělé, koncentrované album s rozsahem 45 minut než jej natahovat na skoro 80 minut jen z toho důvodu, že je mi líto některé písně vyhodit.

Jednotlivé počiny Stevena Wilsona sice netrpí takovou kvalitativní nevyrovnaností, spíše ho však sráží to nepřetržité zásobování trhu dalšími a dalšími alby. Posluchačům tak bohužel nemůže být vůbec vzácný.

Grace for Drowning je možné považovat za povedené album, ale zjednodušeně řečeno nepřináší nic nového, co bychom už od Wilsona neslyšeli. V mnohém je i zaměnitelné se vším, co v poslední době dělá pod svým jménem či pod hlavičkou Porcupine Tree. Ba co více: v některých skladbách lze dohledat i značně slyšitelnou inspiraci jinými kapelami, pokud bychom ovšem nechtěli mluvit dokonce o vykrádání.

Na novinkovém albu se tedy můžeme potkat s tradičním pestrým skladatelským přístupem - od abstraktních črt přes křehkou písničkářskou formu se dostáváme až k sáhodlouhým art-rockovým kompozicím. Steven Wilson vždy uměl bravurně vystavět atmosféru, a to dokonce s omezenými prostředky. Ať už se jedná o piáno, elektroniku či neodmyslitelné hutné kytarové riffy.

Vše ale směřuje a vrcholí ve více než 23 minut dlouhé Raider II, která odkazuje na skladatelské postupy, jež slavily největší úspěchy v 70. letech dvacátého století pod hlavičkou art-rocku. Za nejčistší představitele lze považovat kapelu Yes, ale v Raider II jsou slyšet především dvě polohy jejich souputníků, King Crimson. Art-rockové začátky zpřítomněné např. na albu In the Court of the Crimson King (1969) včetně některých nástrojů (flétna apod.) jsou záhy vyháněny kytarovým sólem vystřiženým jako z jejich zatím posledních prog rockových alb The ConstruKction of Light (2000) nebo The Power to Believe (2003).

Steven Wilson tak i na novinkovém albu dokazuje svůj skladatelský um, kterému by však někdy docela prospěla jistá umírněnost ve vydávání alb.

Steven Wilson - Grace for Drowning, KScope, 2011

Psáno pro Literární noviny, kde to vyšlo v čísle 8/2012.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:37 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama