Únor 2012

Místo, které opustit nechceme (Marcel Saegesser: The Last Place /Left/)

12. února 2012 v 11:38 Tonus Music
Švýcarský label Tonus Music Records se i v počtu vydávaných alb za rok drží jednoho ze svých základních přístupů, který je dohledatelný na všech dosavadních albech - minimalismu. A tak v roce 2011 do světa vypustil jen dvě alba. Na sklonku roku se zde poprvé představil bernský skladatel Marcel Saegesser s kompozicí The Last Place (Left).


Marcel Saegesser vystudoval hudbu a média v Bernu a elektroakustickou kompozici v Zurichu. V jeho skladbách se tak potkávají tradiční nástroje s elektronickými zvuky nebo se jedná o čistě samplovanou hudbu. Hodně se také zaměřuje na spolupráci s umělci z jiných oborů - divadlo, tanec, film či výtvarné umění.

Marcel Saegesser je zaměřený na prapodstatu zvuku, na objevování jeho vnitřní krásy. Kompozice The Last Place (Left), kde se kombinují akordeon a housle s elektronickými zvuky, se právě z tohoto důvodu v úvodu pomalu rozprostírá. Na začátku je třeba prozkoumat každý záchvěv jednotlivých tónů. Je to podobné okamžiku, když prohledáváme nové místo, na které jsme právě dorazili, a nevíme, co od něj čekat. Je třeba si jej pomalu, se značnou obezřetností, ohmatat.

A není vůbec podstatné, jestli dlouhé, táhlé tóny jsou hrány na akordeon či housle. Zvuk těchto nástrojů je sice pro posluchače rozpoznatelný, ale tou trpělivostí při prozkoumávání či zasazením do rozvíjející se elektronické houštiny se dostává do úplně nového světla. Saegesser nám tak poskytuje v jiném čase úplně nový pohled.

Něco se zde pomalu rodí a získává jasnější kontury. Vedle zvuku se stále zřetelnějším stává rytmus, který je odvozen z prvočísel. Do jemné a křehké elektroniky se postupně s chirurgickou přesností zařezávají pro změnu ostré, úsečné a skoro až zautomatizované tóny obou nástrojů.

Toto jsou dva základní vzorce opakující se v celé skladbě: pomalu dopadající zvukový mrak zvnějšku a strojová poezie na pokraji strhující taneční hudby vyrůstající zevnitř.

Marcel Saegesser obstarává elektroniku, Florine Juvet akordeon a Katryn Hasler housle. Právě Katryn Hasler se dá považovat za stálici u Tonus Music Records. Na několika vydaných albech (Ania Losinger - New Ballet for Xala, Don Li - 15 Squared) se podílela v rámci Tonus String Quartet. V roce 2009 zde potom sama vydala své album 11.58, což je kompozice Dona Li, která prozkoumává minimalistické možnosti u houslí. Katryn Hasler totiž preferuje konceptuální přístup před přehnanou virtuozitou. A to stejné poskytuje Marcelu Saegesserovi jako jedna z interpretů jeho díla.


Kompozice The Last Place (Left) byla také již živě předváděná, a to v rámci instalace Anny Schölß INTENTS, jejíž nedílnou součástí se hudebníci stali. Jedná se o objekty, které připomínají stany. Ty nejstarší mobilní domovy na světě. Ty ochrany před vnějším světem. Když je jakýkoliv "stan" postaven a jeho obyvatelé jsou uvnitř (in tents), mohou začít hodnotit, zdali jejich úmysly (intents) opustit to poslední místo byly správné.

Mezi těmito objekty byli roztroušeni tři hudebníci, kteří skoro bez hnutí interpretovali skladbu. Jedna taková konstrukce je dokonce zachycena i na obale alba.

Tyto objekty však sloužily i jako plátna, na která byly promítány abstraktní barevné kresby. Ta hlavní spojnice s kompozicí Marcela Saegessera byla v tom, že mezi vnitřním a vnějším prostorem je jen tenká membrána. Tyto objekty tak symbolicky poskytovaly posluchačům ochranu pro jejich vlastní asociace spojené s viděným a slyšeným.

Marcel Saegesser - The Last Place (Left), Tonus Music Records, 2011

Ochutnávku lze zhlédnout zde.

Psáno pro Literární noviny, kde to vyšlo v čísle 10/2012.