Květen 2012

Ty největší zásahy! (Sha's Feckel: Greatest Hits)

13. května 2012 v 22:19 Hudba
Pokud vydáte debutové album pouze o čtyřech skladbách, kdy zároveň dvě z nich jsou předělávky, a nazvete jej Greatest Hits, dozajista musíte mít smysl pro nadsázku a sebeironii.
V roce 2011 se v Curychu zformovala kapela Sha's Feckel, která v dubnu letošního roku vydala své první album s výše uvedeným názvem. Její základy tvoří dvojice hudebníků z kapely na jazzové scéně dostatečně proslavené - Nik Bärtsch's Ronin: saxofonista Sha a bubeník Kaspar Rast. K nim se přidali kytarista Urs Müller a baskytarista Lionel Gafner.

Možná jen proto, že Sha složil zbývající dvě skladby, vyjímá se v názvu jeho jméno. Mezi spoluhráči nijak nevyčnívá, je totiž jenom jeden z rovnocenných členů. Což není vůbec nic špatného. Ba právě naopak. Tímto názvem navíc odkazuje na jiný svůj počin - Sha's Banryu. Ten má díky groovovému základu a repetativním motivům daleko blíže k domovským Nik Bärtsch's Ronin.

Sha's Banryu má za sebou debutové album Chessboxing Volume One z roku 2008 a dle informací na internetu se letos chystají vydat druhé album s předvídatelným názvem Chessboxing Volume Two. Když se k tomu připočte další plánované album Nik Bärtsch's Ronin, které by mělo vyjít na podzim, je to pro Sha docela plodné období.

Sha's Feckel je přeci jenom ve svém nastavení a zvuku odlišná kapela. Na svých stránkách kapela uvádí, že nechtějí dělat intelektuální hudbu. Chtějí jen hrát dobré písně. Podle nich to není v rozsahu materiálu či v jeho komplexitě, ale v tom, že ty skladby hrají nejlépe, jak umí.

A to se při poslechu Greatest Hits jeví jako jasná a potvrzená pravda. Jedná se o značně syrový materiál zahraný však s absolutní lehkostí. I když jsou ve skladbách dohledatelné jazzové a sem tam dokonce i minimalistické figury, spíše se jedná o hutnou rockovou hudbu.

Ono je to dáno hodně i tím pro tuto švýcarskou scénu nezvyklým nástrojovým obsazením. Vyvstává však otázka, zdali je vůbec možné Sha's Feckel na tuto scénu řadit. V této kapele se totiž k rockovému základu (kytara, baskytara a bicí) přidává saxofon, aby z toho vzešlo takové až post-rockové uskupení, což už dnes není ale vůbec nezvyklé.


U kytary a baskytary se dá asi nejvíce mluvit o syrovosti. Zvuk je značně hutný, až neučesaný. Je cítit, že nástroje nejspíše nejsou "taženy" přes nějaké high-tech mašinky. Spíše přes staré jednoduché efekty. Urse Müllera a Lionela Gafnera v jisté přímočarosti doplňuje Kaspar Rast na bicí. U něj je to docela nezvyklá poloha, jelikož on se především v kapele Ronin vyznačuje něčím, co já osobně nazývám "zámlkový" styl. Jsou okamžiky, kdy se dá Kaspar Rast považovat za mistra úderů, které v dané skladbě nezazní. Ono je totiž mnohdy větším uměním něco nezahrát, než toho zahrát příliš mnoho.

Sha tentokráte hraje pouze na saxofon. Do této hudby by se asi meditativnější zvuk klarinetu či basového klarinetu, kterých hojně využívá v jiných projektech, až tak nehodil. Ale i on svůj nástroj několika mašinkami zkresluje.

Na albu jsou sice jen 4 delší skladby (v rozsahu 7-12 minut), ale i tak nabízí dostatečně barvitý obsah. Přestože dvě skladby (Build Us a Rocket Then…, Massive Bereavement) jsou převzaté od anglické kapely Oceansize a zbylé dvě původní z autorské dílny Sha (Knarrho, 048), působí album velmi kompaktním dojmem. Ono je to umocněno i faktem, že nahrávka byla pořízena živě a bez zbytečných pozlátek tne do živého. Kéž by každé album přinášelo tolik koncentrované energie!

Sha's Feckel - Greatest Hits, Ronin Rhythm Records, 2012