Říjen 2013

Riziko ztráty kultovní pozice (Prouza: Ve starém městě)

30. října 2013 v 22:22 Hudba

Po dlouhých šesti letech se frýdecko-místecká kapela Prouza hlásí s dalším albem - Ve starém městě (Prouza Records, 2013). Je to její teprve druhé album od roku 2002, kdy začala po několikaleté pauze znovu působit v obměněném složení. Obnovené Prouze se tímto počinem podařilo vyrovnat původní sestavě co do počtu nahrávek.


S trochou nadsázky by se daly celkově čtyři alba za 27 let existence pokládat za obdivuhodný výkon. Tímto přístupem se můžete stát vzácnými nebo také lehce upadnout v zapomnění. V případě Prouzy se vzácnost projevuje ve vnímání původních fanoušků, kteří ji považují za kultovní kapelu a oceňují, že stále ještě funguje. (Na jejich koncerty si mohou zajít zavzpomínat na to mladické dovádění.) Pro širší publikum je však tato skupina celkem neznámá, což by chtěla aktuálním albem a do budoucna i intenzivnějším koncertováním zvrátit.

U všech čtyř alb rozhodně stojí za povšimnutí jistá názvová linie (V otrhaném domě, Ve dne v noci, V tichosti, Ve starém městě), maximálně čtyřicetiminutový rozsah, což vás nutí si desku pustit ihned znovu, a až na jednu výjimku (Ve dne v noci) i obrazová čistota bookletů.

Prouza se v počátcích proslavila především hity Na venku a Čelem vzad z první desky, ale její vrchol nastal na druhém albu Ve dne v noci, které v kondenzované podobě nabízí vše pro Prouzu tak charakteristické. Valivé, proplétající se repetativní riffy, kdy motivy je možné opakovat skoro donekonečna, pokud jsou zajímavé (a ony jsou), naprosto přesné bicí, nezaměnitelný hlasový projev a úsporné, leč silné a obrazotvorné texty. Toto vše byla Prouza schopná předvádět i živě, čímž jen umocňovala své kultovní postavení.

Já osobně považuji Ve dne v noci za jedno z nejlepších alb natočených po revoluci. Jedná se o naprosto ucelenou a soudržnou nahrávku s jasnou dramaturgií: Po třech strhujících skladbách (včetně titulní) přichází jedna poklidná - s noční atmosférou, skoro až ambientní. Následují další čtyři strhující skladby a celé album uzavírá opět titulní skladba v instrumentální a zpomalené podobě.

Na toto vše navázala v roce 2002 po několikaleté pauze nová sestava v čele se zpěvákem a kytaristou Karlem Maříkem, který v mnohém odkazuje na původního zpěváka Tomáše Hampela. Ač už se jedná o barvu hlasu či frázování. Završením tohoto zmrtvýchvstání bylo hodně povedené album V tichosti (Indies Scope Records, 2007), které se bohužel moc neprosadilo.

Z původní sestavy v Prouze stále působí už jen kytarista Vladimír Franek, což jen podtrhuje naprosto výstižný slogan ze skladby Dokola: "Stejná píseň do stejně temné noci, mění se jména, zůstává pocit." Další spojnicí jsou texty Dušana Helštýna, který jich na Ve starém městě dodal nejvíce. Tento kytarista se v současnosti ke kapele přidává i během koncertů v druhém bloku, který se soustředí na starší kusy. První část živých vystoupení patří pochopitelně novému albu.

Nahrávka Ve starém městě by se dala považovat za úspěšné završení emancipace. Je zde totiž docela jiná nálada. Karel Mařík už je více pouhým Karlem Maříkem (k dobru věci). Celé album šlape od začátku do konce, nedá vydechnout a je protkáno i několika peckami.

Jenže to "šlapání" je vlastně i do značné míry "přešlapem". Honba za masovou přístupností a hitovostí je vykoupená jistou povrchností. K načrtnutí té zlomové linie na albu je možné použít citaci ze skladby Schovka, kde se zpívá: "Začátek dobrý/Špatný konec".

V druhé polovině se tak objevují kontury pro Prouzu neznámé. Skoro až punkově skočná tancovačka (Šach mat, Prostorem), kabátovsky stadiónová halekačka včetně sborového zpěvu (Schovka) či záblesky infantilní kolébavosti v Houpeme lodí.

Naštěstí je to vykoupeno mnoha světlými momenty. Rockově napřáhlá Krok po kroku byla zcela po právu vybrána jako první singl a také pro natočení videoklipu. Bluesrocková píseň Dlouho zpomaluje rozjeté tempo a nelze vynechat ani první hodně povedený pokus o anglicky zpívanou skladbu Rain. Jde poznat, že Karel Mařík měl na tuto polohu dobrou průpravu v zapomenutých The Raivens.

Díky těmto momentům se nelze ztotožnit s pokračováním výše uvedené citace, kde stojí: "Nemůžeme najít/Společnou řeč." Je potřeba ocenit jejich houževnatou snahu o zachování dobré značky a také chápat snahu o prosazení v širším měřítku i s tím rizikem, že je to může stát pozici kultovní kapely.

Prouza - Ve starém městě, Prouza Records, 2013