Únor 2016

Po klinické smrti (Suede: Night Thoughts)

1. února 2016 v 21:22 Hudba
Když jsem v článku k Blackstar od Davida Bowieho vyzdvihoval jeho schopnost se po deseti letech vrátit v obdivuhodné formě, neuvědomil jsem si jistou souvislost s britskou kapelou Suede. Jen pár dní poté, co Bowie vydal své návratové album The Next Day, se ze stejně dlouho trvající klinické smrti ozvali i Suede s Bloodsports. A teď tu synchronizaci zopakovali, čtrnáct dní po Blackstar vyšlo novinkové Night Thoughts, čímž se dostali do nezáviděníhodné situace.

Bowieho smrt přeci jen strhla veškerou pozornost na jeho závěrečný opus a zároveň i na celou kariéru. Je to pochopitelné, když odešla taková ikona. Jenže bylo by značnou chybou přehlížet Night Thoughts.


Suede na sebe upozornili hned první eponymní deskou, kde se umělecká spolupráce mezi zpěvákem Brettem Andersonem a kytaristou Bernardem Butlerem přetavila v kompaktní celek. A je jedno, jestli to bylo díky vzájemné inspiraci či soutěživosti. Toto jiskření se následně proměnilo v otevřené rozbroje mezi Butlerem a zbytkem kapely. Ale i v tak nepohodlné situaci se Suede podařilo nahrát monumentální albu Dog Man Star, které se vyznačuje pompéznějšími melodiemi, sytější orchestrací a zároveň psychedelickým blouděním v textech nebo kytarových partech. Všechno balancuje tak na hraně, že již v době vydání bylo jasné, že něco takového se jim už nepodaří překonat.

Následná tvorba toto tvrzení jen podtrhla. Ta však již byla bez Butlera, kterého nahradil Richard Oakes a navíc se ke kapele přidal i klávesista Neil Codling. Coming Up, Head Music a A New Morning dokumentují cestu od rádoby celosvětového úspěchu přes rozpaky až po skoro zapomnění. Kapela ubrala na patosu, který nahradila kolovrátková lacinost jednoduchých popěvků. Ani Andersonův hlas už nebyl tak silný jako na úvodních nahrávkách. Dost výrazně se na něm podepsala ta spousta zkonzumovaných drog. Zmenšil se rozsah a čistotu tónů vystřídala nakřáplost. Není tedy divu, že kapela ukončila činnost.

Dá se říci, že Suede navázali s Bloodsports přesně tam, kde před více než dekádou skončili. Nicméně se vystříhali té ulepené cukrkandlovosti. Skladby jsou sice stále přímočaré, řízné a chytlavé, ale přidávají dostatečné množství vyzrálosti, aby měl posluchač důvod jim i nadále věnovat pozornost.

Tu si Night Thoughts rozhodně zaslouží. Drží se i nadále ve vytýčené linii. Jenže v rozmáchlejším gestu a v temnějších konturách. Vzhledem k tomu, že hudba je doprovázená filmem, není vůbec překvapivé, že je hodně filmová. Skladby navazují jedna na druhou bez mezer a přinášejí příběh topícího se muže, kterému před očima probíhá jeho život.

Album však funguje náramně i bez obrazu. Hned první skladba When You Are Young se rozjíždí v hymnickém módu. Mnohdy jsou smyčce tím nejjednodušším únikem, ale zde jen nastolují atmosféru a postupně ustupují rockovému základu. Outsiders a No Tomorrow jsou v rychlejším tempu valící se hitovky, které nedají ani na chvilku vydechnout.

V nejdelší skladbě I Don't Know How To Reach You si pak muzikanti mohou dovolit popustit uzdu a vystavět komplikovanější strukturu. Zklidnění lze nalézt v několika baladách (Learning To Be, I Can't Give Her What She Wants), které Brett Anderson umí hluboce procítit, aby se následně kruh uzavřel ve When You Were Young a závěrečné The Fur & The Feathers.

Na Night Thoughts je plno oněch pro Suede tak typických momentů, které v mnohém odkazují na to nejlepší z prvních dvou desek. Je jen škoda, že to album je až příliš semišově hebké a že není v celkovém zvuku nebo zvuku některých nástrojů (především kytar) trochu "špinavější".

Suede - Night Thoughts, Suede Ltd., 2016