Květen 2016

Objevování Polska (část 2.)

7. května 2016 v 23:01 Z cest

Tipy v části 1. k nalezení zde.


ROGÓW

Dalším místem na kratší výlet je obec Rogów a v ní ležící Park Leśny U Kaczyny. Ve své podstatě je to restaurace obklopená Mini-Zoo a hřebčínem.



Ale i to málo stačí dětem ke štěstí. A pokud je to vyšperkováno trochu hardcore dětským hřištěm (beton nebo kočičí hlavy jako povrch), není co řešit.


Fotogalerie zde.


RYBNIK

Pokud jsou děti fandové dinosaurů nebo jsou tak trochu hyperaktivní a potřebují se vybít, nabízí se Rodzinny Park Atrakcji v Rybniku. Je to svým způsobem hodně provinční park, ale svůj účel splní.



Fotogalerie zde.


CHORZÓW

Zajímavějším místem z pohledu dinosaurů a i dalších atrakcí je dozajista Śląski Ogród Zoologiczny v Chorzówě. Ten je příjemným překvapením především ve světle faktu, že ostravská ZOO bývá plná Poláků, kdy si to člověk vysvětluje tím, že asi v blízkém okolí nemají za zvířaty kam. Ale opak je pravdou.



ZOO v Chorzówě je dostatečně veliké a zároveň i nadupané zvířaty.


Fotogalerie zde.


OPOLE

Podobně našlapané je i trošku vzdálenější ZOO v Opole. To je umístěné na kraji města na břehu Odry v obrovském parku.



Fotogalerie zde.


KRASIEJÓW

Předchozí je dobré pro celodenní výlet spojit s Parkem Nauki i Rozrywki v Krasiejówě. Místní JuraPark je obrovský prostor zaplněný dinosaury a dalšími atrakcemi, jako jsou Tunel Czasu, Prehistoryczne Ocenarium či obrovské tématické hřiště.



Fotogalerie zde.


OCHABY

Rozhodně blíže leží Dream Park Ochaby. To je místo všemožných atrakcí s vyžitím pro všechny věkové kategorie. Od obligátních dinosaurů, přes dům vzhůru nohama, kde se vám zaručeně udělá šoufl, lanový park až po kýčovitý park miniatur.



Fotogalerie zde.


VE VĚTŠÍ DÁLCE aneb PÁR BONUSŮ

KĿODZKO

Ač leží Kƚodzko více než dvě a půl hodiny daleko, rozhodně si zaslouží návštěvu. Je možné jej naplánovat jako zástavku například při cestě do Adršpachu a přilehlých končin.


Město opět kombinuje pro Polsko tak typickou ošuntělost s množstvím zajímavostí. Nad centrem se tyčí vojenská pevnost a pod ním podzemní turistická trasa.



Fotogalerie zde.


WAĿBRZYCH

A úplně nejdál nedaleko města Waƚbrzych se nachází Zamek Książ, který je opředen mnoha legendami. Třeba tou o vlaku plném zlata.


Nicméně je to monumentální zámek obklopen lesy, kdy pěší cestou k němu si lze prohlédnout krásné koně.


Velkou předností tohoto zámku je možnost si jej prohlédnout i bez průvodce, což ocení především rodiče malých dětí, které by tradiční prohlídku s upovídaným průvodcem nezvládly. Spočinout lze posléze v přilehlé zahradě.


Fotogalerie zde.

Pokračování zde.

Objevování Polska (část 1.)

7. května 2016 v 13:18 Z cest
Když jsem se přestěhoval do Hlučína, říkal jsem si, že by nebylo od věci prozkoumat i přilehlé Polsko. Ať už při projížďkách na kole nebo při cílených výletech autem.


RACIBÓRZ

Jedno z prvních míst, kam jsme se vydali na výlet, byla Racibórz - malé město vzdálené něco málo přes 30 minut autem. Hlavním lákadlem je zde Arboretum Bramy Morawskiej. Kromě kratší či delší procházky vzrostlým lesem se zde nabízí Mini Zoo a hlavně Zaczarowany Ogród, což je svým způsobem květná zahrada a bludiště uprostřed lesa. Ač se jedná o upravený kus arboreta, pořád si uchovává divokou povahu.



V centru města se pak potkávají dva naprosto odlišné světy. S upraveným Zamkem Piastowskim kontrastuje stále do jisté míry ošuntělé náměstí a přilehlé okolí, které má ještě post-komunistické "kouzlo".



Fotogalerie zde.


GLIWICE

V podobném duchu se nese i centrum dalšího do hodiny jízdy vzdáleného města.


Nedaleko historického centra Gliwic se nachází příjemný park, na jehož okraji leží Palmiarnia Miejska. To je skvělé místo na návštěvu především v zimním období či pošmourném počasí, jelikož vnitřek dá zapomenout na tu nepohostinnost venku.


Obrovský skleník je rozdělený na několik částí. Tropické rostliny a palmy střídají kaktusy a sukulenty. Navíc je to prokládáno různými živočichy (leguáni, želvy apod.), ale především jedna část je tvořena obrovskými akvárii s různými druhy ryb.


Fotogalerie zde.


PSZCZYNA

Pszczyna je další městečko vzdálené asi hodinu a je svým způsobem skrytým skvostem. Na malém prostoru lze najít skanzen, zámek a zahradu zubrů.

Vše se vlastně nachází v jednom rozlehlém anglickém parku, který navazuje na Zamek Pszczyński.


Na jedné straně se nachází kompaktní Skansen - Zagroda Wsi Pszczyńskej se spoustou zajímavých exteriérů i interiérů (Panenka Marie a Ježíšek musí být, i kdyby na chleba nebylo).



Na opačném konci leží Zagroda Żubrów, kde kromě hlavního lákadla v podobě zubrů lze pozorovat i spoustu dalších zvířat (živých a bohužel i vycpaných).


Fotogalerie zde.


TWORKÓW

Jeden z opravdových skvostů leží hned za hranicemi v Tworkówě - dosažitelný lehce i na kole. Zřícenin hradů je spousta, ale málokdy můžeme narazit na zříceninu zámku (Ruiny zamku w Tworkowie). A pokud se vydaří počasí, je o romanticko-dramatickou scenérii postaráno.



Navíc je možné se projít po absolutně průměrné polské vsi, která nabízí kostel, hřbitov, plno obyčejných domů a dětské hřiště.



Fotogalerie zde.


OGRODZIENIEC A BIRÓW

Když už zmiňuji zříceniny, nelze pominout již o něco dále ležící (dojezd do dvou hodin) majestátní zříceninu hradu Ogrodzieniec, která se tyčí na skále nad stejnojmennou obcí.


Návštěvník si ji může celou sám prošmejdit, ale musí se smířit s faktem, že bude zažívat něco podobného jako při víkendové návštěvě hradu Hukvaldy - tedy prodírat se procesími návštěvníků.


Ono je to dáno i pro Polsko tak příznačnou přítomností zábavního parku hned v úpatí zříceniny. To vše je vyšperkováno stánky s tretkami a cetkami, aby pouťovost podhradí byla dokonalá.


Naštěstí hned na opačném kopci se nachází Gród na Górze Birów. To je sice jen náznak bývalého opevnění, ale zase oplývá neskutečným klidem okolních lesů.



Fotogalerie zde a zde.


BȨDZIN

Hodně zajímavým městem je Bȩdzin, který se nachází v katowické aglomeraci. Kromě mnou tak vzývané ošuňtělosti (komunisty a průmyslem poničený urbanismus) je tady toho na jedno město opravdu hodně.


Opravený hrádek nabízí pár výstav a hlavně výstup na věž. Nicméně nejzajímavější pohled se nabízí z kopečku nad hrádkem, kdy v pozadí lze na horizontu vidět panelákové sídliště.


Na onom kopečku se nachází i bývalé opevnění a několik relaxačních zón. Pod ním poté nejzajímavější a zároveň i nejsmutnější podívaná: bývalý židovský hřbitov.



Navíc lze ještě navštívit Paƚac Mieroszewkich s přilehlým parkem nebo Podziemia Bȩdzińskie po předchozí telefonické domluvě.

Pro rodiny s dětmi je nedaleko hrádku obrovské dětské hřiště se spoustou vyžití.


Fotogalerie zde.


SIEWIERZ

Návštěvu předchozího lze spojit s mírnou zajížďkou do obce Siewierz. Tady se nachází Ruiny Zamku Biskupów Krakowskich. Otevřeno mají asi celkem nahodile. Nejjistější je to po skončení bohoslužby v místním kostele.


Jako u většiny podobných památek v Polsku, hrad byl kdysi postaven na jediné vyvýšenině v okolí, pokud se ovšem vůbec o vyvýšenině dá mluvit. Ale scenérie je to báječná. Na konci obce, vedle domků a zahrádek, se nachází tato zřícenina.


Většina návštěvníků ale nejspíše míří do vedle ležícího sportovního centra s dalším skvostným dětským hřištěm.


Fotogalerie zde.

Pokračování zde.

Právo na umělecké ztvárnění reality (PJ Harvey: The Hope Six Demolition Project)

5. května 2016 v 16:01 Hudba
Jamkile PJ Harvey vydá nové album, je zaručené, že se o něm bude hodně mluvit či psát. A nejinak tomu je u The Hope Six Demolition Project.


Předchozí album Let England Shake bylo jejím dosavadním vrcholem. Sevřené, soustředěné a s jasným poselstvím. U PJ Harvey se dá říci, že její úvodní alba měla postupný vývoj a dala se vysledovat jistá linka obecného směřování. To se do jisté míry zlomilo po nejpřístupnějším, leč skvělém, Stories from the City, Stories form the Sea, kdy každé následující album bylo jiné.

Uh Huh Her bylo hodně syrové a vyznávalo ducha DIY. Na White Chalk se nořila za pianem do svého nitra, ačkoliv se na ten nástroj teprve učila. A Woman a Man Walked By vydané ve spolupráci s Johnem Parishem nejvíce odkazovalo na alba před Stories. V Let England Shake hudbu i texty obrousila na úplnou dřeň.

V případě The Hope Six Demolition Project se až o takový úkrok nejedná. Hudební nálada zůstává hodně podobná té z předchozího alba. Jen dosti výraznou autoharfu nahradil lehce upozaděný saxofon. Ten povětšinou jen sytí zvuk a pouze v pár skladbách se více vyloupne do opravdového sóla. Celé to opět vyznívá jako by muzika byla osekaná až na elementární úroveň a jako by byla zasazena do naprostého bezčasí.

Z něj nás ale do bolestivé přítomnosti vracejí texty. Tentokráte se PJ Harvey nevěnuje vojenskému dědictví britského impéria, ale spíše sociálním problémům s globálním vyzněním, což bylo inspirováno několika cestami do tak odlišných destinací jako Kosovo, Afganistán či USA. Ve většině případů nic až tak veselého.

A právě ty texty jsou tím hlavním, o čem se ve spojitosti s novinkou mluví. Často se opakuje výtka, že PJ Harvey pouze kritizuje a nepředkládá řešení. Někdy jen pojmenování jevů může být pro mnohé obrovským problémem. A pokud půjdu ještě dále, někdy už jen to správné pojmenování pomůže budoucímu řešení - minimálně ho třeba urychlí. Ale především se zde ještě pořád bavíme o uměleckém díle a ne o studii či bílé knize z dílny EU či OSN.

PJ Harvey se na svých cestách koukala kolem sebe, nechala to v sobě rezonovat a následně o tom podala uměleckou výpověď, i když trochu neveselou. Vždyť na světě se dnes a denně děje tolik horších věcí, kterých si nikdo až tak nevšímá. Nemluvě o tom, jestli pro nápravu někdo vůbec něco dělá.

A my zatím z bezpečí našich domovů kritizujeme někoho za to, že něco kritizuje.

PJ Harvey, ač nevydala úplně převratné album, leč stále dostatečně silné, pořád zůstává jedinečnou umělkyní, jejíž každý počin se stává událostí.

PJ Harvey - The Hope Six Demolition Project, Island, 2016

Douška: My příznivci a pravidelní návštěvníci Colours of Ostrava můžeme jen tiše závidět trenčínské Pohodě, na které PJ Harvey letos vystoupí jako jedna z hlavních hvězd. Když pominu Davida Bowieho, který na začátku roku zemřel, veškeří umělci, o kterých jsem v poslední době referoval (dovolil bych si přidat Puscifer s posledním albem vydaným na podzim 2015), by se dle mého soudu krásně vyjímali v programu Colours of Ostrava. Kdyby alespoň jeden. Ale bohužel…

Našijem to do vás! (Sha’s Feckel: Feckel for Lovers)

1. května 2016 v 21:53 Hudba
Když v roce 2012 kapela Sha's Feckel vydala debutové album Greatest Hits, jednalo se o rockově energické zpestření mé oblíbené "švýcarské" scény. Na konci roku 2015 se připomněla s plnohodnotnou dlouhohrající deskou Feckel for Lovers.


Všechny superlativy, které platily o prvním pokusu s do jisté míry ironickým názvem, lze znovu zopakovat i tentokrát. Tady s tou ironií v názvech dozajista pokračují (romantiku bych v té hudbě rozhodně moc nehledal), i když ani zdaleka nemohu říci, že bych si byl úplně jistý tím, co vlastně tím názvem chtějí říct. (Viz úplně dole.) Malinko to připomíná jednu verzi obalu alba Aenima od Tool, kde si s velkou nadsázkou vymýšleli fiktivní obaly a názvy alb.

Hráč na dechové nástroje Sha si udělal jméno u Nika Bärtsche (Ronin, Mobile) či v podobně laděných Sha's Banryu. Tedy v ukázněnější poloze se spíše vnitřní pulzací. Feckel je toho ale úplným opakem - jedná se o fúzi jazzu a rocku s prvky prog či post rocku, která Sha náramně sluší.

Z nahrávky je zřejmé, že není jediným. Již v reflexi prvního počinu jsem oceňoval schopnost Kaspara Rasta excelovat i v přímočařejším nápřahu. A tady v tom pokračuje snad ještě o úroveň výše. Jen těžko by se hledala spojitost s jeho "obvyklým" jazzovějším beatem. Prostor nekompromisně zaplňuje mnohdy až se samopalnickým zápalem.

Jenže obrázek by nebyl dostatečně plastický, pokud bychom pominuli zbývající dva hudebníky. Kytarista Urs Müller a baskytarista Lionel Gafner spoluvytvářejí onu "špinavější" stránku zvuku kapely.

Hned první třináctiminutová skladba A je báječným "otvírákem" s postupným vývojem. Pomalu se vyjevuje jednoduchým motivem na saxofon, který je jemně rozehráván a variován dalšími nástroji. Dobré motivy se prostě neopouštějí.

Jsou to vlnky jemného příboje, které jen sem tam trochu více šplouchnou. To napětí se dusí a kumuluje přes polovinu skladby, až to pobřeží nakonec zaplaví přívalová vlna. Končí se skoro až King Crimsonovskými postupy.

Možná mne A tak uhranula, jelikož to je vlastně jediná skladba, kterou jsem neznal. Na Feckel for Lovers se totiž opět objevuje vše z debutu. Jen při pozorném poslechu či při přečtení informací z obalu Greatest Hits zjistíme, že album bylo nahráno živě. A tady tu čtveřici (Build Us a Rocket Then…, Massive Bereavement, Knnarho, 048) představují ve studiovém provedení. S malými kompozičními změnami, leč provzdušněnější a s čistším zvukem.

Zbývající tři (Crush, VEN, On King Bolete) již před nějakou dobou vyvěsili na svých internetových stránkách. Crush zcela přirozeně navazuje na úvodní skladbu a ukazuje, jak lze obestavět jeden motiv. Zde se pro změnu končí až japonskými postupy (Ground Zero, Koenjihyakkei apod.).

VEN má kompozičně a i způsobem interpretace asi nejblíže tomu, co Sha a Rast produkují v Nik Bärtsch's Ronin. Je to dokonce jediná skladba, kde Rast v úvodu na delším prostoru vystupuje z role rockového bubeníka a se strojovou přesností se pokládá až do zasekávané triphopové polohy.

Ačkoliv není album naplněné jen samými novinkami, pořád je zde co objevovat a ta špinavá energie je naprosto strhující. A tak nezbývá než se opakovat: Kéž by každé album přinášelo tolik koncentrované energie!

Sha's Feckel - Feckel for Lovers, Ronin Rhythm Records, 2015

Jako bonus malý etymologický exkurs z dílny Vojtěcha Trombika:

Rychlý průzkum slova Feckel vede ke dvěma základním možnostem. Fekel je odvozeno z patrona Curychu Felixe, je to přezdívka pro obyvatele Curychu. Druhá možnost je zastaralé sloveso feckeln, z kterého je dnes fächeln a znamená to něco jako ovívat, takže podstatné jméno by mohlo být vánek.