Jen tak plynout (Iva Bittová & Čikori – At Home)

14. ledna 2017 v 14:09 |  Hudba
Iva Bittová je tak činorodá, že ji v posledních letech už ani nestíhám naplno sledovat. Nicméně spojení Bittová, Václavek a Čikori si pozornost zaslouží. Než se k samotné novinkové desce At Home dostanu, bude to chtít…


...malinko delší prolog

Již několikrát jsem se přistihl při myšlence vytvořit si svůj Top 10 pro alba české provenience a Top 100 pro ta zahraniční. Tento nápad se vždy zintenzivňuje na přelomu starého a nového roku, kdy býváme zahlcováni spoustou anket a žebříčků.

Nejlepší album, které jsem kdy slyšel, jsem zmínil zde. S trochou nadsázky mohu doplnit, že mu na paty šlape Out Of Body Experience (Part 64) Dona Li, což považuji za nejpříhodnější skladbu na vlastní pohřeb.

Vzhledem k množství zahraničních alb, která mám, bude muset onen Top 100 asi nějaký čas počkat. Nicméně novinkové album At Home Ivy Bittové & Čikori mne přinutilo se zamyslet nad tím, co považuji za něčím výjimečné na české scéně. A zjištění to bylo zajímavé.

Jednak se dá mluvit o iniciačních albech, která ani z odstupem neztrácejí na své síle. Mezi takové patří Ve dne v noci od frýdecko-místecké Prouzy. V dobách, kdy byla původní Prouza aktivní, jsem ale více pozornosti věnoval Jesenickým Priessnitz, jejichž lesk postupem času však dost vybledl. Kompaktní Hexe je sice odklonem od jejich poznávacího jazyka drsného a věčně zamlženého kraje dokonale zhmotněného na Nebel, ale jedná se o skvělé kytarovkové album plné potenciálních hitů s méně či více přiznanými inspiracemi.

Postupně se k nim zařadila další (v abecedním pořadí): Animé - Cuts (v počátcích to byla kapela s velkým potenciálem, který bohužel nikdy nenaplnila), Bratři Orffové - Bingriwingri (křehká krása), Floex - Pocustone (když dělá hudbu čistá duše, je to čirá radost), Načeva - Mimoid (něco tak mimo, až je to skvělé).

A nakonec i pár zjevení z posledních let: Kalná - Ladě (syrová a místy i surová krása), Please The Trees - Carp (nekompromisní přístup nese nekompromisní výsledky).

No a potom už zbývá jen "brněnská scéna", která by sama dokázala vyplnit onen žebříček. Seskupením, kolem kterého se to pro mě celé točí, je dozajista Dunaj. Jejich IV. bylo tím iniciačním a dodnes zůstává zosobněním jinakosti. Svůj jazyk vybrousili k repetativní dokonalosti na poslední nahrávce La la lai.

Pustit musíš je absolutní jízda, která vznikla propojením v té době stávajících členů s těmi minulými (Iva Bittová, Pavel Fajt). Tato nahrávka dokládá, že Ivě Bittové sedí, když má v zádech alternativní rockovou kapelu.

Pavel Fajt na albu Drum Trek přesvědčuje, že i samotný bubeník dokáže neslýchaně zaplnit prostor.
Ačkoliv i on prošel spoustou projektů, nejsilnější zůstává v rockové sestavě. Druhá nahrávka s názvem Tři jeho kapely Pluto dokonale rozvíjí dunajovský odkaz.

Ten nejen rozvíjeli, ale také dost posouvali i původní členové. Josef Ostřanský a Pavel Koudelka v Boo. Jejich eponymní album je nervním a neurotickým záznamem doby.

Samostatnou kapitolou je pak tvorba Vladimíra Václavka. Ten již za existence Dunaje přišel s několika nezapomenutelnými projekty. Nahrávka Motten od Klar přechází od křehkého písničkářství přes experiment až k "německému" šílenství.

Absolutní esencí zklidněného básníka Václavka bylo další eponymní album. Tentokráte od kapely Rale (společně s Josefem Ostřanským).

Tuto svou polohu pak Václavek rozvíjel i ve společném projektu s Ivou Bittovou: Bílé Inferno.

Konečně doma

Právě toto album bylo zmíněno snad v každé recenzi novinky. To by nebylo nic překvapivého. Položilo totiž základ následné spolupráci, i když ta se odehrávala spíše sporadicky. Spojení Václavkova opakování hlavního minimalistického motivu s Ivou Bittovou v té nejkřehčí podobě (podobně také ještě na Mater od Vladimíra Godára) vytváří třpytivou krásu.

Překvapivé je však opomenutí jejich druhého alba Čikori, podle kterého se jmenuje kapela obklopující Ivu Bittovou. Nová nahrávka má totiž blíže albu z roku 2001 než tomu z roku 1997. Ačkoliv je dělí předlouhých patnáct let, At Home na něj zcela organicky navazuje. Pokud bylo Bílé Inferno převážně o dvou hlavních protagonistech, pokračovatelé jsou o hodně nadžezlé kapele.

A vůbec nevadí, že z některých členů se stali hosté (Miloš Dvořáček) nebo na některých postech došlo k výměně. Václava Kučeru nahradil jiný trumpetista: Oskar Török. Kromě ústřední dvojice zůstává ještě kontrabasista Jaromír Honzák neměnnou konstantou.

Impulzem k obnovení spolupráce bylo setkání na oslavě Honzákových padesátin před sedmi lety. V průběhu doby došlo i k několika vystoupením. Jedno z nich proběhlo na Colours of Ostrava v roce 2012 a již v té době Čikori zahráli několik nových skladeb (některé byly překvapivě v angličtině).

Nahrávání probíhalo po dobu dvou let od roku 2014 v poklidné atmosféře. A ta z nahrávky úplně sálá. Pokud album Čikori nabízelo několik erupcí, At Home jimi šetří. Spíše nabízí poklidné plynutí. Takové, které zažíváme, když se po dni stráveném ve shonu, vrátíme domů, zastavíme se a oddechneme si.

Muzikanti nikam nespěchají. Skladby jsou trpělivě vystavěné a každý zvrat je plně opodstatněný. Mnohdy se z toho společného toku několika nástrojů jen na chvilku vyloupne prostor pro styčný motiv jednoho z muzikantů. Nikdo však nikoho nepřehlušuje, nikdo nikomu nepřekáží. Tyto zkušené individuality na sebe prostě slyší.

Vnitřní dynamika celého alba je strhující. Hned úvodní skladba Noc je toho nejlepším dokladem. Jednak jako by vypadla z toho předešlého, ale především je zhmotněním onoho poklidného proudu řeky, který se lehce převaluje přes omleté balvany.

Následují tři anglicky zpívané písně a nejspíše se jedná o ty, které zazněly i během mnou zhlédnutého živého vystoupení. Použití cizího jazyka dává smysl, jelikož Iva Bittová již dávno není lokální umělkyní. Ačkoliv v takto kvalitní hudbě není čeština prvkem omezujícím, díky použití angličtiny se některé skladby stanou přístupnější i mezinárodnímu obecenstvu i v oblasti textové.

Břízy jsou odkazem na Pustit musíš, kde se stejný text objevil pod názvem Rukama. Původně lehce démonická skladba zde dostává až romantizující ráz, kde rozlítaný zpívaný podkres hostujícího Ivo Viktorina je bohužel malinko rušivým prvkem. Místy je totiž až příliš přepjatý.

Nicméně ani tato jediná výtka nemůže změnit tu skutečnost, že At Home je nadčasová a vyzrálá deska, která bude oblažovat po dlouhá léta, aniž by ztratila něco ze svých kvalit.

Iva Bittová & Čikori - At Home, Pavian Records, 2016
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 21. ledna 2017 v 4:24 | Reagovat

úžasný článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama