Oběť svého růstu? (Colours of Ostrava 2017)

21. července 2017 v 15:38 |  Hudba
O Colours of Ostrava referuji už tak dlouho, že můj názor je dosti pevný a každým rokem se jen lehce vyvíjí. Pokud se tento festival ale letos nedostal na rozcestí, pak se asi o trochu více posunuje mé vnímání.


Nicméně pořád platí, že je skvělé, že tady taková akce existuje a celý organizační tým zasluhuje obdiv za jejich celoroční úsilí, které pak vrcholí v několika málo dnech. Jisté rozpaky však budí vytrvalá snaha o neustálý růst spojená s hlubší komercializací celého podniku.

To vede pořadatelé i k takovým úletům, že chtěli vyhradit kus hlediště před hlavním pódiem a prodávat tam místenky za 500 Kč. Od tohoto úmyslu upustili ihned poté, co se na sociálních sítích strhla vlna nevole.

Celý areál je doslova prošpikován bloky jednotlivých partnerů, až má návštěvník pocit, že tu někde musí být i partner na odkašlání.

Plakátová jména

Již v minulosti jsem zmiňoval, že pořadatelům chybí na plakátech velké současné hvězdy (většinou tam byly hvězdy dávno za zenitem), aby to korespondovalo s jejich touhou růst. To se letos opravdu podařilo a ta hlavní jména opravdu přilákala rekordní počet návštěvníků, až mohli pořadatelé vyhlásit, že festival je vyprodaný.

Na druhou stranu to mělo dopad na rozprostřenost návštěvníků. Oproti předchozím létům i v době hraní hlavních tahounů se návštěvníci roztrousili po celém areálu a tvořili zajímavou kulisu i u paralelních vystupujících. Letos to těžiště bylo před hlavní scénou a souběžné koncerty celkem zely prázdnotou.

Možná to i něco vypovídá o kvalitě celého programu. Může to být jen náhoda, ale v předchozích letech jsem trpěl v situacích, kdy jsem při plánování musel několikrát volit jedno ze dvou lákadel hrajících ve stejný čas. Letos toto dilema, až na jednu výjimku, úplně zmizelo.

Naživo vykoupené slabé novinky

Je jen další nešťastnou náhodou, že letos vydaná alba těch tahounů diváckého zájmu se nesetkala s příliš pozitivními ohlasy kritické obce. Jedním takovým příkladem může být v pořadí třetí album Relaxer britských alt-j. U něj se objevovala i taková slova jako rozpaky, přeplácanost či parodie sebe samých.

Co platí o desce, nemusí nutně platit o živém provedení, kdy písně z novinky zcela organicky zapadly do koncertního setu. Trio alt-j produkuje spíše ztišenější a melancholičtější skladby. Navíc během hraní neoplývají přístupností a otevřeností.

alt-j (autor: Zdenko Hanout)

Těchto omezení jsou si nejspíše vědomi, a tak to vynahrazují soustředěným hraním a subtilní světelnou show. Je občerstvující vidět, že i tři hudebníci dokáži dostatečně zaplnit prostor. Obzvláště bubeník je takový hračička, který ostatní nástroje obkružuje anebo se mezi nimi proplétá.

Podobně na tom s posledním albem byli i američtí Imagine Dragons. Ti sice rozpumpovali publikum svými chytlavými songy se stadiónovými refrény, nicméně bylo to vykoupeno až příliš podbízivou show, čemuž nasazoval korunu zpěvák v proslovech, ve kterých dokazoval, že by mohl vyučovat, jak sám sebe dojmout.

Sophiina volba

S hlavními jmény je spojeno i další dilema, které musí pořadatelé řešit. Takhle velký festival je totiž jedinečnou příležitostí dostat do České Republiky některé hvězdy, které by zde normálně dostat bylo příliš obtížné a hlavně drahé. A takové lákadlo potom musí zákonitě vystoupit i na té největší scéně, což ne vždy je ten nejvhodnější prostor. Zvlášť v situacích, kdy se jedná o klidnější či niternější produkci.

Takové výtky se objevily především v souvislosti s Norah Jones či Birdy. Částečně tím trpělo i vystoupení LP, která ten obrovský prostor zaplnila svou přirozeností a bezprostředností. Nedalo se však zbavit dojmu, že by ji klubová scéna seděla více.

LP (autor: Zdenko Hanout)

LP byla považována za černého koně letošního ročníku, ale kromě navození příjemné letní atmosféry její vystoupení nic převratného nepřineslo. Až se musí nezaujatý posluchač ptát, proč je vlastně kolem ní v poslední době takový humbuk.

Všechno na svém místě

Když už tady rozebírám to největší pódium, bylo hned několik jmen, kromě některých již zmíněných, kterým ten prostor sedl. Po vystoupení Unkle mne napadlo, že to byla ta správná kapela pro tento prostor a tuto (pokročilou) hodinu. James Lavell v bílém obleku úspěšně reprezentoval britské frackovství a chvílemi vypadal jako dealer kokainu, který si odskočil zapařit s partou zákazníků. Ale fungovalo to znamenitě: od skvělého intra až po (chvílemi) trojrozměrnou projekci. Málokdy se také vidí tak vyvážené spojení živé kapely s elektronikou.

No a pak tady máme ještě Midnight Oil. Návrat po patnáctileté odmlce vyplněné politickou kariérou frontmana Petera Garretta by se mohl jevit jako anachronismus. Navíc se mi na mysl vkrádala jedna z mých pseudoteorií, která říká, že mnozí zastydnou v hudebním vývoji na tom, na čem si "ujížděli" na střední škole. A tady se mohl takový "syndrom střední školy" vyjevit u mně.

Peter Garrett z Midnight Oil (autor: Zdenko Hanout)

Jenže opak je pravdou. Kapela bez žádných fanglí kolem prostě skvěle hraje chytlavé rockové písně, kde jejich politické či ekologické poselství je jakousi přidanou hodnotou navíc. Ty šedesátníky to prostě pořád baví a jejich nasazení je strhující. Až strhlo všechny návštěvníky k očistnému tanci. Jednoznačný vrchol.

Ačkoliv bylo novinkové album Automaton od Jamiroquai přijato taktéž s jistými rozpaky, řadím je do této sekce. Když už poslouchat funk - tak jedině od mistrů. Jamiroquai se předvedli jako šlapající a sehraná kapela s parádním zvukem. Ten set byl plný energie, která se po ohromné průtrži vlila návštěvníkům do žil a dala jim sílu až do konce festivalu.

Stále těžší objevování

Ostatní scény se za posledních několik let tak vyprofilovaly, že jejich dramaturgie je celkem předvídatelná. To na druhou stranu ulehčuje orientaci. Bdělý posluchač má i přes výše uvedené výtky možnost objevit novou hudbu, i když je to stále těžší. Ať už během studia programu nebo v průběhu festivalu. (Mým letošním největším objevem z prozkoumávání programu je chorvatská kapela Žen, jejíž druhé album Jantar je naprosto magické.)

Ke kořenům Colours of Ostrava odkazovalo vystoupení švýcarské kapely Porok Karpo, která přetváří tradiční tibetskou hudbu do moderní podoby. V jejím čele stojí tibeťan Loten Namling, který má charisma, že by jej mohl po vagonech rozdávat. Jeho mocný hlas nese hluboké sdělení jednotlivých písní až do nebes.

En.Dru & Jen Hovorka (autor: Petr Piechowicz)

Beatboxer a mistr loopingu En.Dru nebyl pro mně žádný neznámý, ale jeho vystoupení s Jenem Hovorkou ukázalo, že spojení s dalším všestranným hudebníkem má i v jeho případě smysl. Pokud bych někdy měl jít na diskotéku, přál bych si, aby mi tam toto duo improvizovaně vytvářelo taneční rytmy.

Jejich radostná show byla dobrou přípravou na Faada Freddyho. Ten vychází ze stejných principů - vystoupení je také postavené jen na hlase jeho samotného a pětičlenné kapely. Byl to strhující výkon, který ale malinko trpěl jistou podbízivostí publiku.

Donny McCaslin Group (autor: Petr Piechowicz)

Moderní jazz bez žádných kompromisů předvedli Donny McCaslin Group, kteří zaslouženě získali celosvětový věhlas poté, co nahráli společně s Davidem Bowiem jeho poslední album Blackstar.

Se stejným zápalem šli do svého setu i polští post rockoví Tides From Nebula. Jejich nezdolná energie byla podpořená snad i nejvyšší hlasitostí. Bohužel takovému sofistikovanému nářezu se na Colours moc prostoru nedostává. Což je trochu škoda.

Oběť svého růstu

Colours of Ostrava si zaslouženě vybudoval pozici největšího českého festivalu, jenže právě jeho velikost bude stále více otevírat debatu o kvalitě a přínosu tohoto festivalu. Jako nejvýraznější nebezpečí vidím ten fakt, že na představení světových hvězd na největší scéně je potřeba stále více peněz, což má jisté negativní konsekvence, a že tato strategie vlastně zabíjí návštěvnost dalších bloků.

Colours of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, 19. - 22. 7. 2017


Jako bonus připojuji příběh prvního dne na twitteru:



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama