Odklony a návraty (Portico Quartet – Art in the Age of Automation)

21. září 2017 v 6:32 |  Hudba
Když se opravdoví mistři vrátí k tomu, co umí nejlépe, a navíc nabídnou své vrcholné album, naplní vás pocit klidu a jistoty.


Na konci předchozího desetiletí se Portico Quartet dali považovat za jisté zjevení, kdy se postupně posunovali od tradičnějšího jazzového zvuku (Knee-Deep in the North Sea, 2007) přes organické propojení jazzu s jemnou elektronikou (Isla, 2009; Portico Quartet, 2012) až k experimentálnějším polohám (Live/Remixes, 2013), které byly nejvíce zřetelné právě během živých vystoupení.

Posléze tato britská čtveřice udělala ze slibně rozjeté kariéry úkrok k písňovější formě (Living Fields, 2015). S tím byl spojen i odchod jednoho z členů a jeho následná náhrada. Sice v té době vystupovali jako Portico a tvářili se jako jiná kapela, nicméně tu spojitost nijak zvlášť nedokázali odpárat.

Tato cesta se ale nejspíše nejevila životadárnou po delší období, a tak se letos pánové připomněli s novinkovým albem Art in the Age of Automation opět pod hlavičkou Portico Quartet.

Pokud jejich živá nahrávka byla zaznamenáním toho, kam v jistém smyslu v krajní poloze došli, jejich písňové album bylo tím protipólem. A obě tyto zkušenosti zúročili na Art in the Age of Automation. Základem pořád zůstávají jazzové skladby, do kterých zcela organicky zakomponovávají elektroniku. A to vše v písňovém rozsahu.

Pořád ale platí, že jsou značně trpěliví v budování atmosféry a prozkoumávání jednotlivých motivů. Album jako celek tak působí kompaktně a harmonicky. Zvuk je navíc krystalicky čistý. Lze se do něj nořit a vychutnávat si jednotlivé nástroje. Ať už se jedná o stále nezvyklý hang, hladivý tenor saxofon, šlapající kontrabas, lehce záludné bicí či různé elektronické zvuky na značně široké škále.

Pokud jednou jsou ambientní, v některé z dalších skladeb se pro změnu rozezní dunivé rytmy, kolem kterých se vystaví celý vesmír. Je třeba vypíchnout, že elektronika není tím základním stavebním kamenem. Je jen jedním z mnoha. Pokud jsou pro dotvoření atmosféry potřeba smyčce, objeví se v několika skladbách.

Je opravdovým uměním každou ingredienci řádně odvážit, aby nic nepřebývalo. Jenže tady mluvíme stále ještě o mladých mistrech, kteří s notnou chutí "zautomatizovali" to, v čem jsou opravdu výborní.

Ten chvilkový odklon jim prospěl. Mohli tak rekonstruovat svůj původní zvuk a nabídnout zatím to nejlepší z jejich studiové diskografie.

Portico Quartet - Art in the Age of Automation, Gondwana Records, 2017
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama